New Age Travellers Navrat novovekych nomadu Richard Lowe & William Shaw Je zacatek prosince a v osade se objevil soudni vykonavatel a na nedaleky sloup vyvesil prikaz k vystehovani. Soudni vystehovani je zalezitosti duverne znamou kazdemu z "novovekych nomadu". "Osoba neznama" se ma dostavit k soudu. Jako vlastnik pudy je uvedena mistni mestska rada. Tento dokument je prvnim krokem k vystehovani. Takovato osada se svoji charakteristickou zmeti nejroztodivnejsich vozidel je nejobvyklejsim zpusobem, jak preckat zimu. Z mlhy se tu a tam vynori zeleny dvouposchod'ak, vedle ktereho stoji cerveny autobus, na nejz predesly majitel vyvedl velkymi pismeny napis Baptisticky kostel. Vsude tam, kde je jen trochu mista, stoji desitky karavanu, vyrazena sanitka a par dalsich autobusu. Na strechu jednoho z karavanu kdosi navrsil hromadu pytlu s odpadky, tak aby na ne psi nemohli. Kolem dokola se povaluji ruzne zrezivele soucastky motoru. Pes uvazany u jednoho z karavanu postekava na nahodne kolemjdouci. Z kominu, prostrcenych dirami ve strechach, se k nebi zveda kour. K nejblizsi vesnici je to asi kilometr. "New Age Travellers" se stalo novym oznacenim pro tisice lidi, kteri se rozhodli pro polokocovny zpusob zivota a poruznu se shromazd'uji okolo letnich festivalu. Tito "novoveci kocovnici" se stavaji pricinou rostouciho moralniho poboureni. Drive se na ne pohlizelo jenom jako na neskodnou tlupu hippies, ale dnes se na ne snasi smrst mnohem bohatsich a pejorativnejsich nazvu - jsou to spinavci, pobudove, pivari a trhani. Stavaji se tercem nepratelskych a casto velice nesmyslnych pomluv. Nikdo dnes nema presnou predstavu, o kolik lidi se ve skutecnosti jedna. Nikdo se ostatne ani nepokusil spocitat vsechny ty desetitisice lidi, kteri se pro tento zpusob zivota rozhodli. Ostatne by to ani nebylo jednoduche. Zatimco vetsinu tradicnich cikanskych osad najdete ve mestech, vetsina "novovekych" kocovniku dava prednost soukromi. Nekteri popojizdeji z mista na misto v do oci bijicich dodavkach a jini obyvaji vigvamy a chyse vyrobene z prouti a celtoviny. Nekteri z kocovniku davaji prednost zivotu na okrajich mest a vesnic, zatimco jini se mestum zdaleka vyhybaji a ziji o samote v lesich a na neuzivanych kouscich farmarske pudy. Kocovnici vetsinou vyzaduji prisnou anonymitu, jelikoz jejich zivot vyzaduje temer dennodenni prekracovani zakonu, nemluve o hygienickych narizenich. Temer kazdy z nich mel ve svem zivote nejake pletky se zakonem, at uz se tyka ilegalniho osidleni pudy, neoficialniho prodeje motorovych vozidel, placeni dani nebo i obchodu s mekkymi drogami. I to je jeden z duvodu, proc se jen stezi dozvite vice nez krestni jmeno; a ani s nim si nemuzete byt jisti. Panuje tu znacna neduvera k jakemukoliv styku s vnejsim svetem - stejne to pro ne znamena vetsinou jenom potize. Pri jednom z bezpocetnych tazeni na tyto nelegalni uzivatele pudy britsky premier John Major prohlasil: "Rikaji, ze jim nerozumime - je mi lito, ale jestlize odmitani materialismu znamena destrukce majetku druhych, potom ja nerozumim. Jestlize touha po vlastnim zivote znamena zivot na ukor socialniho pojisteni a vysavani druhych, potom ja nechci rozumet. Jestlize ,alternativni hodnoty` znamenaji sobectvi a zneuzivani druhych, potom ja nikdy nechci pochopit " A co na to oni sami? Rave music a travellers Behem leta roku 1992 se z tradicnich hippie-festivalu stalo centrum rave music. Mnoho tradicnich "travellers" pohlizi na "ravers" tak trochu podezirave. Nesnaseji hluk a casto je jim proti srsti i nova, na drogy zamerena kultura. Prevazna vetsina je ale zdesena pozornosti medii, kterou s sebou ravers prinesli. Roku 1992 festivaly nabyly doposud nebyvalych roz- meru - a to vse jen diky novemu prilivu ravers. Historie rave se rodi u osmdesatych letech u opustenych skladistich pri ilegalnich festivalech. "Spiral Tribes" byli jednou z prvnich a dodneska nejznamejsich part, ktere s sebou na festival privezly mohutne zvukove a svetelne aparatury a zacaly hrat rave. Dnes uz v zadnem pripade nejsou sami. Bedlam, Circus Warp Circus Normal, Circus Irritant jsou jenom ty z nejznamejsich. Prestoze se vetsinou jedna pouze o volna sdruzeni lidi, ktere k sobe vaze spolecny zajem, poradane koncerty maji vetsinou dokonalou organizaci. Pouhy jeden jediny den pred vypuknutim festivalu se lide dozvi kontaktni telefonni cislo - at uz je to z letaku, od pratel a nebo z poslechu piratskych radii. Par hodin pred samotnym zahajenim se lide po telefonu dozvi priblizne misto konani, tak aby se vsichni mohli shromazdit v blizkosti stale prisne utajovaneho mista. Presna adresu je vyhlasena az v rnornente, kdy organizatori obsadi budouci dejiste hudebnich orgii. Drive nez policie zjiisti co se vlastne deje, misto je uz obazene takovyrn mnozstvim lidi, ze se da jen stezi neco delat. Marek (20) je centralni postavou cele skupiny. Coby hlavni ideolog skupiny rozseva podivne mysticke kredo Spiraly. Ve ctrnacti letech opustil skolu a dnes zije v rozlehlem dome, ktery patri jednomu ze clenu. Ve sklepe je umisteno nahravaci studio, z ktereho je slyset techno nahravky temer 24 hodin denne. Znakem skupiny je spirala a mysticke cislo 23. Vsechno je to spirala. Je tezke vystopovat nas zacatek, ale da se rict, ze zlom nastal v okamziku, kdy jsme vzali nasi zvukovou aparaturu, se kterou jsme doposud hrali jen v Londyne po .ruznych skladistich, a rozjeli se ven, na festival. Neslo tu , o zadny vedomy zamer. Rozhodnuti u nas nikdy nemela moc mista. Kazdy moment ma ale nekonecny dopad. Nasim prvnim festivalem byla slavnost letniho slunovratu. V davnych dobach se letni slunovrat slavival na Stonehenge, ale dnes, kdy se tam nesmi, se musime spokojit alespon s okolim. Ja jsem k takovym vecem byval vzdycky skepticky ale tam se ve mne neco zlomilo. Tam se to vsechno stalo. Nikdy v zivote jsem necitil tak silnou energii. Bylo to neco uzasneho. Nas zivot se totalne zmenil. Pristi tyden jsme jeli na dalsi festival a potom na dalsi a dalsi... Stala se z toho nonstop akce. Z vikendu se postupne staly tydny. Tehdy jsme meli jenom malou dodavku, ktera moc dobre nefungovala. Vzdycky jsme ji ale nacpali aparaturou a nekde si sehnali povoleni, abychom se dostali pres policejni zatarasy, ktere se snazily zastavit priliv lidi smerujicich na festival. Vsechno by bylo krasny, Kdyby se vzdycky nenaslo par lidi. Kteri si vecne stezuji - a stezuji si pekne hlasite! Vecne beduji a narikaji. Mozna ze maji i kousek sve vlastni pravdy, ale pokud jde o nas, tak na festivalech se bude hrat nonstop. Techno se stalo lidovou hudbou dvacateho stoleti a je to hudba, ktera se stala pristupnejsi a hlasitejsi nez kdykoliv predtim. Na nasem prvnim festivalu za nami prisel jeden clovek a chtel. abychom to stahli. Je sice pravda, ze mnozi z nich cestuji uz dlouha leta, ale jsme to my, kdo museli projit velkymi potizemi jenom proto, aby se k nim hudba mohla dostat - a to vsechno zadarmo! Takze se hrat bude! A kdyz se neco takovyho prihodi, kak jsme sice slusni, ale - nasrat! Tolik lidi se to snazi drzet nad vodou, ze kdyby o to nikdo nestal, tak toho okamzite nechame. Technopop ma uzasny karmicky ucinek na kazdeho, kdo s nim prijde do styku. Myslim, ze je tu urcite pouto se samanismem. Rikejte si, co chcete, ale v kazdym pripade je tu obsazena velice fundamentalni energie. Spiral Tribe se snazi o celkovou propojenost vseho toho, co nam nase prevratna doba nabizi, protoze je to prave dnes, kdy technologie, ktera nabrala neuveritelnych obratek. zacina byt silne ovlivnovana globalnim procesem seberealizace. Na zacatku nebyl mezi nami a temi starsimi kocovniky temer zadny rozdil. Vztahy se ale zacaly kazit s narustajici publicitou. V roce 1992 se konala velka akce v Castemonton Common, na kterou prijelo 20 000 lidi. Na konci tohoto osmidenniho festivalu policie zatkla trinact clenu nasi skupiny a s nasim zatcenim a naslednym soudem se v novinach zacaly objevovat prvni zpravy o roztrzkach mezi ravery, a kocovniky. A potom se zacalo vsechno kazil. Pri zatykani se mnoho policistu hajilo, ze delaji jenom svoji praci, a s postupem casu jsem si i ja uvedomil, ze vlastne mluvi pravdu. Jsou jenom obycejnymi mravenci na upati obrovskeho mraveniste spolecnosti. Nakonec nam zkonfiskovali vsechny nase auta - celkem to bylo asi sedm nebo osm vozidel takze jsme skoncili bez domova, stejne jako bez zvukove aparatury a svetel. Pres noc nas drzeli ve vazbe a hned rano se konal soud. Nakonec nas propustili na podminku. Snazili se nam ji ale co mozna ztizit, takze to dopadlo tak, ze jsme se museli trikrat tydne hlasit na policii v miste trvaleho bydliste, at uz to bylo kdekoliv. Rano nas vykopli do deste bez penez, bez jakekoliv moznosti dopravy bez obleceni. Temer dva tydny jsme na protest kempovali pred jejich dvermi a lide z okoli nas zasobovali jidlem a oblecenim, protoze tam nebyli jenom blaznivi muzikanti, ale i rodiny s detmi. Pristi mesic se kona soud. Obzaloba zni verejne poburovani. Je mi jasne, ze nam mnozi vycitaji, ze to prehanime, a tim davame uradum prilezitost, aby zavadely nove zakony, ktere pro mnoho lidi predstavuji velke problemy. Na nase hlavy se ale snasi obrovske mnozstvi nespravedlnosti a krivd a my jen stojime a jako ovce sebou nechame hybat. Rika se, ze rozsudky by mohly byt tezke. Uvidime. Muze se stat, ze nas zavrou i na dva roky, ale ja se na to divam tak, ze v kazde negativni skutecnosti je obsazen i jeji pozitivni protejsek. Muj nejdelsi festival trval ctrnact dni - a to vsechno bez prestavky! A kdyz neco takoveho zazijete, otevira se vam svet, o kterem jste dosud nemeli ani potuchy. Slunce zapada a zase vychazi a vy vidite, jak se zemekoule otaci. Muj osobni rekord je devet dni bez spanku a tehdy vstupujete do sveta samanu. Kdyz nekdo prijde s prosbou, abychom to ztlumili, tak bohuzel nasrat! To leda zesilit. A jestli muzes, tak to prekric! Na konci cesty Shanon dorazil na konec sve cesty. Dnes je mu 30 let a na cestach je uz od svych patnactych narozenin.Procestoval celou Britanii, Indii, Dalny vychod, Australii. Procestoval temer cely svet. Hra je ale pro nej u konce. Za vsechno nakonec muze jeho milovana dodavka, ktera mu byla potesenim, pychou i domovem na cestach Walesem i Anglii. Jednoho dne ji zaparkoval pred kamaradovym domem a nevsiml si, ze protiteroristicka jednotka ma prave napilno pri hledani bomby. Cizi dodavka vypada podezrele, a kdyz je v ni navic pul kila hasise, tak uz konci kazda legrace. Shanon se chtel za prodany hasis dostat do Indie a potom na zimu do Spanelska. Namisto toho skoncil ve vezeni, kde mel dost casu na to, aby nad zatuchlymi fazolemi premyslel o budoucnosti. Nemel moc na vyber - bud' dokazat soudu, ze hodla zacit neco poradneho delat, a nebo skoncit na nekolik let za mrizemi. A protoze ve triceti letech je nejvyssi cas neco podniknout, rozhodl se vyuzit svych idealu a zkusenosti a zacit delat neco prospesneho. Prihlasil se tedy na univerzitu, aby tam studoval zivotni prostredi a namisto kvetnatych reci o ekologii pro ni neco doopravdy delal. Dnes sedi v lacine ubytovne a ceka na soud. Dodavku, do ktere vlozil tolik usili a penez, bude muset levne prodat a za penize zaplatit skolne. Zda se, ze se vsechno hrouti, ale Shanon veri v osud. Veri, ze vsechno ma svuj skryty vyznam - i smula. Muzu se na to divat jako na smulu, a nebo jako na pozehnani - na kopanec do zadku, a abych konecne namisto zvaneni zacal neco delat. Kdybych nedostal pres drzku, tak bych nedostal pres drzku, tak bych se furt jen tak coural od niceho k nicemu. Mozna to taky vsechno prislo s vekem. Znam hodne kocovniku, kteri okolo tricitky zacinaji pohodlnet, ale ja v zadnym pripade neustupuju. Nemam pocit, ze bych se staval pohodlnym a konformnim. Jsou tu ale jenom tri moznosti: Vsechno to, co se tu deje, ignorovat, mlatit hlavou do zdi, a nebo se rozhodnout zacit neco delat. V zadnym pripade si nehodlam koupit dum, auto a zacit makat jako kazdy jiny. Neustoupil jsem od niceho, v co jsem veril. Nenavidim policii, vladu a neosobni umely svet, v kterym jsem vyrostl, stejne jako kdyz jsem byl mladsi Moje zurivost ale opadla a ja jsem se stal mnohem klidnejsim.Pochopil jsem, ze zurivosti nic nespravim a jenom si pridelam potize. Dodnes si dobre vzpominam na svoje kocovnicke zacatky. V patnacti letech jsem se dostal do prusvihu a mama me poslala za strycem do Ameriky. Kdyz jsem se po dvou letech vratil zpatky do Anglie, tak jsem se doslechl o jednom muchomurkovym festivalu, ktery se konal ve Walesu .Nakonec jsem tam vyrazil i se svoji holkou. Vzpominam si, ze jsme dohromady meli vseho vsudy dve libry. Sli jsme na stopa a zastavili nam dva hippies, kteri tam zrovna taky jeli. Dodnes se mi to zive vybavuje v pameti. Ze zatacky se vynorilo udoli, zalite zapadajicim sluncem. Cele udoli bylo poseto vigvamy a platenymi pristresky, z kterych se k nebi zvedal kour. Bylo to, jako by se svet vratil o sto let nazpet. Smrk vigvamy, zapadajici slunce - neco uzasnyho a pro mne uplne novyho. Lide zili po cely rok ve vigvamech vyrobenych jen z plachtoviny a snazili se zit naprosto odlisne od cele spolecnosti. Nekdo mi rekl: "Postavte si vigvam," a ja jsem ani nevedel, co to je. Nakonec mi to ukazali a ja si ho z igelitu postavil; pozdeji jsme si sehnali i celtovinu. Skoncilo to tak, ze jsme tam zustali skoro dva tydny - porad s tema dvema librama! Bylo mi tak akorat sedmnact a moji holce okolo sestnacti a lide nam vsemozne pomahali, zasobovali nas jidlem a travou - proste nas naprosto prijali. Kdyz jdete na festival dnes, tak je to uz neco uplne jinyho. Vsude se vam snazi neco prodat. Stal se z toho byznys. A vsude se prodava neskutecny mnozstvi drog. Tehdy to bylo ale neco uplne jinyho. Vzpominam si na jednoho cloveka, ktery vysedaval pred svym stanem s obrovskou konvici caje a nabizel kazdemu, kdo sel prave okolo. Dnes za caj zaplatite padesat penci a dostanete ho v polystyrenovym kelimku. Tehdy jste se ale jen posadili, pili caj a povidali. Slo mu jen o to, aby si mohl vypravet s lidmi, a ten caj byl jeho prispevkem k deni. Za penize se toho tehdy moc neporidilo. Nikdo se s nimi nechtel ani zatezovat. Myslim si ale, ze to, co se stalo, bylo nevyhnutelny. S narustajici popularitou se muselo z one idealisticke cesty drive nebo pozdeji sejit. Muze se zdat, ze dnesni kocovniky jenom odsuzuji a nemuzu zapomenout na to, jaky to byvavalo pred deseti lety. Muzete rict, ze jenom narikam, jaky je to dnes spatny a jak to za nic nestoji, a i kdyz je to svym zpusobem pravda, je jasny, ze kocovnictvi bude hrat velice dulezitou roli v budouci spolecnosti. Nemam ani potuchy, kolik tisicu a mozna i desetitisicu lidi dnes takto zije ale jsem si jisty, ze kocovnicky narod se rozrusta. Pristi, mozna , prespristi rok jich uz bude pul milionu a to predstavuje uz znacnou cast populace. Takove mnozstvi lidi uz jen stezi odstrcite a poprete. Je to masa, ktera kasle na zakony, pravidla a vubec na celou spolecnost i s jejima automatickyma prackama, sedivyma oblekama, bezhotovostnima pujckama a nablyskanyma autama. Kaslou na samej zaklad splecnosti - na touhu po vlastnictvi. Problemem ale zustava, co si spolecnost s tak velkou casti populace pocne. Materialismus se stal novym opiem lidstva. Nuti lidi, aby chodili kazde rano do prace, kterou nenavidi, jen proto, aby mohli splatit stare pujcky a koupit si nove veci. Konzumnim zpusobem zivota dnes opovrhuje vzrustajici mnozstvi lidi. Samozrejme ze to neni jenom pozitivnim smerem, protoze hromada kocovniku nemysli na nic vic nez jen na dalsi pivo. Ale i to znamena znacne nebezpeci pro chod cele spolecnosti, protoze to jsou lidi, kteri se nezaleknou ani konfliktu s policii. Mnozi prosli vezenim, prozili si sve a ani policie jim nezustala nic dluzna. Navic krome rozpadajiciho se karavanu a par drobnosti nemaji co ztratit. Nemyslim si, ze se nad tim jen tak da zavrit oci a delat, jako by se nic nedelo. Podle meho nazoru je to neco, ceho se ma establishment proc obavat, protoze jejich hlavni nebezpeci tkvi v popreni vseho toho, co je pokladano za normalni. Je jasne, ze pro otrhane spinavce popijejici pred supermarketem pivo neni v moderni Velke Britanii misto, protoze se neslusi, aby nekdo byl v dnesni dobe o hladu, bez prace a bez domova. A to je prave to, co mnozi lide tak tezce nesou. Predstavuje to pro ne nebezpeci a nejistotu, jelikoz kazdy by na tuto cast moderniho sveta nejradsi zapomel, a i kdyz si mnozi uvedomuji, ze s touto spolecnosti to jde jak ekonomicky, tak socialne z kopce, presto se nikdo neodvazi ani pohlednout na vsechny ty lidi spici na zaprazich luxusnich obchodu a bank, stejne jako nikdo nenajde dost odvahy, aby jen vkrocil do jednoho z nespocetnych londynskych sidlist. Vetsina lidi nechce o realite nic vedet. Hrozi se ji. Kdo ma pravo odsuzovat kocovniky za to, ze odmitli spolecnost ve ktere ziji? Kdyz bydlite v Londyne, tak jedine, co vidite jsou lide v sedivych oblecich, zijici ve sterilnim svete. Nikdy si na poli nezaspini ruce, nikdy si sami nenarezou drivi, stejne jako se neumyji v ledovem potoce. Nic takoveho. Ziji si svuj zivot ve svete televizi, videoher, drahych aut a rodinnych domku. Muj zpusob zivota, kdy presne nevim, kde budu pristi den, co budu jist a co delat, mi dava pocit osobni svobody a opravdoveho zivota. Rozhoduji se v nem jenom sam za sebe a nemusim se ridit nesmyslnymi pravidly, ktera kdosi prohlasil za spravna. I kdyz casto nadavam na lhostejnost a ignorantstvi nekterych kocovniku, uvnitr jsem presto stastny, ze se pro tuto cestu rozhoduje cim dal vetsi mnozstvi lidi. Casto potkate decka, ktery nikdy nevystrcily paty z mesta a jednoho dne se sbalily, sedly na autobus a nebo se vydaly na stopa a nikdy se uz na ta sva panelakova sidliste nevratily. Nasly novy zpusob zivota a objevily v sobe neco doposud neznameho. Myslim si, ze hodne nenavisti vuci kocovnikum prameni ze zavisti, ze si ziji svobodnym zivotem bez dennodenni bezduche a nesmyslne driny a ze mezi kocovniky najdete mnohem vice radosti ze zivota nez v ulicich velkomesta. Stale se da najit ona energie, ktera tu byla pred deseti lety. Lide se doopravdy snazili zit alternativne-chovali kozy, namisto aby si kupovali mleko v igelitovych saccich, stejne jako odmitali socialni podporu a na zivobyti si vydelavali drobnym remeslnictvim, umenim nebo prilezitostnou praci na farmach. Podle meho nazoru by to nemel byt zlocin, kdyz se nekdo rozhodne pro takovyto zpusob zivota a chce se prestehovat na venkov. Dnes si ale stezi pronajmete chalupu nebo statek. Ceny jsou tak vysoke, ze krome lidi, kteri se tu narodi, si to mohou dovolit jenom bohaci, kteri tam pak jezdi na vikendy nebo na penzi. Kdyz ale ja chci nejaky prostor kolem sebe, tak mi nezbyva nic jineho nez si koupit karavan a bydlet v nem. Drive jsem svuj karavan parkovaval nekde na samote. Hromadne osady se objevily az docela nedavno. Pred lety jsem si vzdycky nasel kousek neuzivaneho pole nebo louky a byl jsem tam uplne sam. Dneska vas ale okamzite zenou pryc, takze jedine, co zbyva, jsou spolecne osady. Prave tomu jsem se chtel vyhnout. Chtel jsem zit jen tak sam pro sebe. Bohuzel to ale neslo, nebylo kam jit. To je taky duvod, proc s tim vsim chci skoncovat. Hromadne osady jsou casto hruza. Psi, decka a spina. Drogy a alkohol. A toho vseho s privalem lidi pribyva. Drive, na zacatku osmdesatych, let to byli vetsinou lide s alternativnimi nazory, kteri se , rozhodli pro netradicni zpusob zivota, ale dnes to jsou prevazne lide, kteri maji po krk zivota ve meste. To je hlavnim duvodem, proc se to vsechno po kazilo. Uz to nejsou "duhovi" hippies, kteri se snazi zit v lasce a miru. S tim je konec. Spolecnost je kruta a zla a lide jsou jejim produktem. V cizine je to neco jineho. V poslednich deseti letech jsem prisel do styku s tzv. mezinarodnim kocovnictvim. Najdete tu lidi, kteri jezdi kazdorocne do Japonska, kde dva mesice vydelavaji penize, a potom putuji po Indii. Thajsku. Bali, Ibaze. Tam se citim doopravdy doma. To je ten muj celosvetovy kmen. Znam se s lidmi, kteri do Indie jezdi kazdy rok. Centrem vseho je Goa-prekrasne plaze na zapadnim pobrezi Indie, ktere jsou uz od sedesatych let utocistem hippies. Jezdim tam kazdou zimu a je to pro me domov jako kdekoliv jinde. Prijde mi to zvlastni jit na tri roky do skoly a opustit vsechno to, co mi bylo tolik let domovem. Myslim si ale, ze je cas neco delat. Urcite zustanu tulakem, protoze to mam v krvi, a taky vim, ze kdyz tu skolu dodelam, tak se mi otevrou naprosto novy moznosti. Muzu jet treba do Jizni Ameriky nebo do Indie a namisto prazdnyho nadavani na devastaci prirody proti tomu neco delat. Uz patnact let tezim ze sveho stesti a citim, ze je nejvyssi cas, abych zmenil zpusob zivota a zacal konecne neco delat. Pocatek novonomadstvi Nedaleko v horach se usadil kmen, ktery si rika Dongas. Podle vzhledu se da jen tezko uhadnout, v kterem stoleti se prave nachazite. Nekolik tipi, z kterych se k nebi zveda kour, obklopuje ohniste. Iniciatorka kmene, Sam, sedi prave na kraji postele ve svem tipi a do ohne pozvolna hazi kousicky dreva. Prestoze je venku poradna zima, v tipi je utulno a teplo. Vybaveni tipi je velice proste - postel, nizky stul a dve drevena polena na sezeni. Presto prese vsechno tu panuje domaci atmosfera. Z podpurnych tramu visi rozlicne panve, sklenice, vlnene prehozy, svicky a pestrobarevne kusy obleceni. Vsude, kam jen oko pohledne, lezi roztodivne zbozi, ktere Sam vyrabi a prodava po vesnickych trzich. Platene cepice,malovane obrazky, rucne vyrabene sperky, proutene kosiky, Sam se krome prodeje sveho vlastniho zbozi zivi poulicnim hranim na exoticke hudebni nastroje, ktere si sama vyrabi. Sam si take chova kozu, ktera ji zasobuje dostatecnym mnozstvim mleka a jogurtu. Sam pusobi pocitem klidu a sebejistoty. Jeji hlas je mekky, ale presto pevny, se stopami londynskeho prizvuku. Sedi naproti mne na posteli a pri svem vypraveni zvolna priklada do ohniste. Nomadismus znamena harmonicky vztah k pude, k prirode. Cely svuj zivot jsem obdivovala tradici nasich predku, lovcu-sberacu. kteri zili v pravem souladu se zemi a kteri dokazali vytvorit vsechny ty uzasne kamenne kruhy a mohyly. Je obdivuhodne, jak nasi predci presne rozumeli celemu kosmu, jeho funkci a jeho energii. To je to, co mne doopravdy zajima a cim dnes ziji - umenim carodejnic a lecitelu, kteri dopodrobna znali zakony bylin a vubec potravin a kteri presne chapali, co se na nasi zemi nachazi. Jejich znalost saha tisice a tisice let na zpet. Nanestesti byla tato moudrost ve staroveku temer zcela vymycena krestanskou cirkvi. Nasi predkove rozumeli mechanismu sveta spise z celkoveho kosmickeho pohledu. Vedeli, k cemu slouzi kdejaky mineral a kdejaka bylina, a navic chapali jaka je jejich podstata a charakter. To vsechno videli jako zivou vec, se svym vlastnim zivotem, a ne jako nezivy predmet, ktery je pouhym prostredkem k nasemu blahobytu. Myslim si, ze je zivotne dulezite, abychom se tuto tradici pokusili obnovit. Soucasny system se tomu ale snazi vsemozne zabranit a tvari se, jako by takova tradice nikdy ani neexistovala. Nas system predstira, ze priroda je tu pouze pro nasi (s)potrebu. Kdybychom ale zemskou energii prestali plytvat, sila zeme by se zase obnovila a brzy by byla dvakrat tak velka, jako je dnes. Kdybychom prestali tezit ropu a kdybychom zastavili pouzivani benzinu, jehoz zplodiny znecistuji atmosferu, tak by zeme znovu ozila a zotavila se, protoze regenarace je jeji prirozena vlastnost. Tomu vsemu se ale prevladajici system brani a vsemozne se nam snazi ztizit navrat k zemi, ke kteremu kocovnictvi bezesporu patri. Nas zpusob zivota by mel byt prosty a jednoduchy, ale soucasna spolecnost nas nuti, abychom pouzivali auta a silnice, protoze jiny zpusob dopravy tu neexistuje. Pro me osobne by bylo idealni, kdybych mohla mit kone a povoz a nebo i jenom samotneho kone ci osla. Dnes se ale takto cestovat neda, protoze vsude jsou ploty a ohrady. Mym velkym planem je obnovit staroveke pesiny a pokusit se otevrit stezky nove. Velke mnozstvi pesin, ktere tu jsou uz od staroveku a ktere maji byt verejne, se nechaly zarust a zahradit farmami. Prala bych si, aby celkovy zpusob dopravy byl mnohem pristupnejsi a snadnejsi. Myslim si, ze dnesni dopravni problem prameni ze skutecnosti, ze kazdy cestuje po silnicich. Kdyby tu ale existovaly dalsi zpusoby dopravy, vsechno by se usnadnilo. Cestovani malymi voziky by bylo mnohem vic vzrusujici, pratelstejsi a i zabavnejsi. Vsechno by se krasne zpomalilo. Kdyz mi bylo osmnact, tak jsem se s pritelem prestehovala na Temzi, na hausbot. Kdyz jsme se rozesli, tak jsem se prestehovala k sousedovi na vedlejsi lod', a s nim ziji az dodneska. Za cas jsme se rozhodli odjet do Francie na sber ovoce. Bydleli jsme na obrovske vinici, ktera patrila jakesi hrabence. Mela sice volne pokoje, ale les byl tak krasny a naprosto divoky, ze nas nechala bydlet tam. Postavili jsme si malou chysi a v ni jsme se usadili. Seznamili jsme se tam s jednim clovekem, ktery vyrabel drevene hudebni nastroje, a protoze jsme sami hudebnici tak jsme je zacali vyrabet taky. Vsechny nastroje jsme vyrabeli z materialu, ktery jsme nasli v lese. Kuzi na bubny jsme dostavali od kamarada, ktery mel obrovske stado koz. Na nastroje, ktere vypadaji jako kytary, jsme pouzivali dyne. V lese bylo i spoustu bambusu, z ktereho jsme vyrabeli vlakna na smycce. Nakonec jsme tam zustali neco pres rok. Byla to nadhera. Teplo a vsude tolik jidla. Farmari pronajimali pudu na pestovani zeleniny a dovolili nam, abychom si vzali, cokoliv potrebujeme - a to vsechno zadarmo! Na nejakou dobu to bylo idealni misto, ale za cas jsme zacali citit potrebu kontaktu s lidmi, kteri by smysleli stejnym zpusobem jako my, kteri by mluvili nasim jazykem a kteri by rozumeli tomu, odkud prameni nas zajem o zemi a predevsim neoliticky land art: kamenne kruhy. Kamenne kruhy se jeden od druheho velice lisi. Casto to jsou pravdepodobne zaznamy kosmickych deju, pohybu komet a podobne. Jindy kamenne kruhy slouzi k zesilovani vlozene energie. Nasi staroveci predci, kteri tyto kamenne kruhy postavili, meli velice blizko k prirode a ke svym vzdalenym predkum, kteri jim predavali svoje vedomosti a pribehy po mnoha tisicileti. Dnes jsme toto spojeni s vlastni starovekou minulosti ztratili. Lide uz ani nemohou uverit, ze nasi predci zili v kmenech. Jsou presvedceni, ze jsme vzdycky byli civilizovanymi krestany. Tak jsme se tedy vratili zpatky do Anglie, abychom tu nasli lidi, kteri tady tomu vsemu chteji hloubeji porozumet. Stravili jsme mnoho casu navstevami ruznych neolitickych center energie. Uvedomili jsme si mnoho veci a pochopili jsme uzasny vztah hudby a kamennych kruhu. Lide, kteri tyto kameny pouzivali, stravili hodne casu hranim na hudebni nastroje, protoze hudba vytvari uzasne mnozstvi energie, a jestlize hrajete hudbu v kamennem kruhu, tak vytvarite auru mocne energie a vsechny vase ciny se stavaji magickymi. A stastnymi. Vsechna ta pozitivni energie, ktera se hranim vytvari, vam prinasi mnoho stesti. Kameny maji tu vlastnost, ze zesiluji vlozenou energii - je to neco na zpusob neolitickeho kamenneho pocitace. To ostatne dokazuje i dnesni pouzivani krystalu v elektronice. Vzdycky jsme touzili zit v kmenu, ve skupine lidi, protoze je to mnohem snazsi a zabavnejsi zpusob zivota. Chteli jsme si postavit kruhove domy - chyse s kruhovou doskovou strechou a se stenami z vrboveho prouti a kravskeho trusu. Pri rozhodovani mi hodne pomahalo cteni z karet. Karty pouzivam proto, abych se ujistila a abych mela urcity vychozi bod pro svoje rozhodovani. Clovek potrebuje sem tam vestbu, smer cesty. Kdyz jsem se ptala, jestli mam zustat ve Francii, tak se objevil Dabel, a potom, kdyz jsme se rozhodovali jet zpatky do Anglie, tak se objevila Knezka, coz je vzdycky dobra karta -vsestranna bohyne a vudkyne. Po navratu do Anglie se veci zacaly hybat. Vedeli jsme, ze nejdulezitejsi je pro nas harmonicky zivot s pudou. Vratili jsme se zrovna na Dusicky a rozhodli jsme se, ze je oslavime na Silbury Hill ve Wiltshiru. Je to vubec nejvetsi lidmi vytvoreny kopec na svete a vaze se k nemu prekrasny pribeh. Je to obrovsky nasyp, zaplaveny vodou; je to takove mensi jezero ve tvaru staroveke bohyne. Vlastne to spise vypada jako obrovska, tehotna zenska, s neskucne velkymi prsy a obrovskym brichem. Ve skutecnosti to nema zadnou hlavu, jenom trochu prodlouzeny krk. Takovy tvar, vytvoreny z jilu, je vlastne nejbeznejsim archeologickym nalezem na svete. Je to nase vsevedouci a vsemohouci kosmicka matka, ktera dala zrod celemu vesmiru. Je to matka, kterou kdysi vsichni uctivali. Predstava muzskeho Boha se zjevila mnohem pozdeji, protoze kdyz se podivate podrobneji, tak je jasne, ze na celem svete uctivali tuto predstavu kosmicke matky. To je ostatne i patrne, uvedomite-li si, ze priroda, ktera vsechno tvori a vsemu dava zivot, je rodu zenskeho. A prave v Silbury Hill muzete takovy utvar najit. Jezero je cele, az na maly ostruvek, ktery je prave v miste jejiho bricha, zalite vodou. Vsechno je to spojene se srpnovym dozinkovym mesicem. Kdyz v srpnu nad horizontem vychazi mesic, tak se mesicni svetlo odrazi presne v mistech, kde by byla jeji deloha, takze to vypada, jako by na svet privadela mesic. A jak mesic putuje po nebi, tak to vypada, jako by kojila. Je to uzasny kosmicky land art, ktery nasi neskutecne inteligentni predkove vytvorili. Kdyz se nad tim zamyslite, tak je jasne, ze je to uzasne zajimave a hrave. Lide dnes maji predstavu podivnych a hrisnych ritualu, ale ve skutecnosti to byla opravdova zabava, hravost a krasa. Myslim si, ze vytvoreni kmene bylo mym osudem. Osud vedl i vsechny ty, kteri jsou tu dnes s nami. V soucasne dobe jadro kmene tvori okolo dvaceti lidi. Ostatni prijdou, na cas zustanou a zase putuji nekam jinam. Lide zde ale nasli to, co je zajima. Vetsina z nich chtela zit tradicnim zpusobem zivota, a kdyz prisli, tak videli, ze to doopravdy jde. Existuje staroveky zakon, ktery rika, ze kdyz si mezi vychodem a zapadem slunce postavite dum, chysi nebo neco podobneho, tak muzete prohlasit pudu, na ktere dum stoji, za vase vlastnictvi. Cely dum ale musi byt postaveny z materialu, ktery se nachazi na pude, o kterou zadate, a navic do zapadu slunce musi uvnitr domu horet ohen. Nekolikrat jsme tu zkouseli, ale zatim se nam to nepodarilo. Vzdycky se neco pokazilo, schazel ten spravny material a tak podobne. Je zrejme, ze tomu osud nechtel, ale ja vim, ze se to jednou podari. Chtela bych mimo jine vystavet osadu s kruhovymi domy a vytvorit z ni vzdelavaci projekt pro deti. Mame s tim mnoho planu. Chceme si pestovat i vlastni zeleninu i dalsi potraviny a vubec byt co mozna nejsobestacnejsi. Rada bych se pokusila zmenit to, jak dnesni zakony ve stale vetsi mire utoci na kocovny zpusob zivota. Ja osobne kocovnictvi nevidim jako vzpouru, ale spise jako nezbytnost, dulezitou pro celkovy ekosystem, protoze podle meho nazoru je naprosto nezbytne, aby lide zili spolu se svoji zemi a podle toho ji i opatrovali. To je nas ukol, protoze od chvile, kdy lide zpretrhali vsechna pouta se zemi a prestali ji uctivat, tak se vsechno zacalo rozpadat na kousky. Moderni zpusob zivota nici nasi zemi a ja bych chtela, aby si to lide uvedomili a zacali proti tomu neco delat. Ze vseho nejvic bych si prala vratit se trochu nazpet. Ale i kocovnici by se meli zmenit, a ne se chovat jako stado pivaru, trpicich pod systemem. Byla by to nadhera, kdyby konecne zacali neco delat - treba poradali jarmarky a stare dobre festivaly, protoze velke rockove festivaly vetsinou vsechno jenom kazi, zatimco kdyby tu bylo vice mensich akustickych festivalu, tak by to bylo mnohem zajimavejsi. Myslim si, ze elektronicka hudba nema zadnou budoucnost a rave music znamena jeji naprosty upadek. Zbytecna hudba. Dnesni festivaly jsou priserne zaplnene nepratelskymi opilci. Nedavno jsem na jeden sla a bylo to neco hrozneho. Potom jsem ale navstivila jeden z tradicnich vesnickych jarmarku, kam chodi jenom vesnicane se svymi zavareninami, a vsechno bylo tak studene a nudne. Myslim si, ze bychom se doopravdy meli snazit usporadat festivaly, ktere by byly zajimave a kazdemu by se libily. Nas kmen se nesnazi vratit se zpatky a zit tak, jak lide zili pred staletimi, jenom proto, ze se to z dnesni perspektivy zda pritazlive. Jde tu spise o pokracovani nekterych zivych a pozapomenutych tradic. Kmen musi mit urcity smer cinnosti, hlubsi smysl. Snazime se pokracovat v tom, co jsme jako kmen zacali, to znamena vytvoril system, v kterem by bylo mozne harmonicky zit. Kdosi nas nazval domorodymi lidmi Britanie a to je pravda, protoze Britanie byvala kdysi kmenovym narodem. To jsou jeji prave koreny a historie a ja to taky tak citim, protoze pro me je normalni moderni spolecnost necim naprosto cizim, a ackoliv jsem v tomto systemu vyrostla a prosla jsem jeho vzdelavacim systemem, tak presto k nemu necitim zadny vztah. Myslim si, ze jsme schopni nabidnout lidem odlisny zpusob zivota a novy pohled na nas svet. Neco se musi stat, protoze mezi nami je stale vice lidi, kteri sice ziji sporadanym zivotem, maji praci a tak podobne, ale presto jsou zoufali a nemohou najit smysl zivota. Touzi zit s ostatnimi, ale nedokazi udelat onen rozhodujici krok. Vokno c.29 / 1994 z knizky: Travellers - Voices of the New Age Nomads |