Věční zajatci v rezervaci bezpráví

Koncem října propustili Američané první čtyři zajatce zadržované na americké základně Guantánamo na Kubě. Jsou tu vězněni lidé, kteří bojovali v oddílech Tálibánu nebo jsou podezřelí z příslušnosti k teroristické síti al-Kajdá. Americké ministerstvo obrany plánuje propustit v dohledné době ještě asi čtyřicet zajatců. Otázkou však zůstává, co se stane s ostatními vězni.

Tři propuštění Afghánci se setkali s afghánským prezidentem Karzáím. Všichni si stěžovali na dlouhou izolaci, ale v podstatě s nimi bylo zacházeno slušně. Dostávali dobrou stravu a stráže respektovaly jejich náboženské zvyky. Jeden zadržovaný stařík prohlásil, že se na své věznitele nezlobí, a s viditelným uspokojením dodal, že mu dali nové šaty. Podle Karzáího byl zadržen i stopětiletý člověk. Afghánský prezident plánuje vyslání delegace na Kubu a hodlá požadovat propuštění nevinně zadržovaných. Na osudy svých uvězněných občanů se ale ptají i další američtí spojenci - od Francouzů přes Brity a Australany až po představitele Saúdské Arábie.

Podle mluvčí Pentagonu Victorie Clarkové bylo na základnu dopraveno asi třicet dalších zadržených. Nyní je tak v táboře zvaném Delta asi 625 vězňů. Clarková prohlásila, že americké ministerstvo obrany nijak netouží zadržovat tyto lidi dlouhodobě, a uvedla dvě podmínky pro jejich propuštění: musí být jasné, že je již nelze dál zpravodajsky vytěžit a nepředstavují reálnou hrozbu pro USA nebo jejich spojence.

Podle únorového prohlášení ministra obrany USA Donalda Rumsfelda ale mohou být zajatci souzeni válečným tribunálem nebo před americkými civilními soudy, eventuálně vydáni do třetích zemí či zadržováni na neurčito. Poslední varianta může být řešením pro některé fanatické teroristy, ochotné spáchat sebevražedné atentáty.

Podle americké vlády je takové řešení z právního hlediska možné. Nejedná se prý o válečné zajatce podle Ženevských konvencí, ale o "nelegální bojovníky". Pikantní ovšem je, že v mezinárodním právu označení "nelegální bojovník" vůbec neexistuje.

Je zřejmé, že zajatci, kteří bojovali v řadách al-Kajdy, neodpovídají definici Ženevské konvence pro válečné bojovníky - uvnitř al-Kajdy neexistovala jasná velitelská struktura, disciplinární systém, podřízenost vládě a zřetelné odlišení od civilního obyvatelstva. Problémem je i to, že není s kým uzavřít mír. Al-Kajdá nemá vlastní území ani vrchní velení, jde o volný svaz jednotlivých skupin. Podobně tomu bylo s válečníky Tálibánu, protože v Afghánistánu neexistovalo moderní státní zřízení. Formálně obtížná použitelnost ženevské Úmluvy o válečných zajatcích tak hraje Američanům do not. Potřebovali totiž od zadržených získat maximum údajů o působení al-Kajdy. Pokud by vězni byli válečnými zajatci, měli by právo nevypovídat, respektive říci pouze své jméno, datum narození, matriční číslo a hodnost. Vyšetřovatelé by na ně nesměli naléhat a jednoduše by se nic nedozvěděli. Navíc zadržovaní mají v takovém případě právo na vlastnictví různých předmětů, včetně nožů, mohou si volit vlastní samosprávu, dostávat dopisy z domova atd.

Zajatci nejsou podle americké vlády ani pod ochranou práva Spojených států amerických. Byli totiž zcela promyšleně převezeni na území vojenské základny, která není součástí USA. Na Guantánamu neplatí americké zákony, zajatci se nemohou dožadovat práv garantovaných ústavou a nemají nárok na řádný proces. Podle smlouvy o pro nájmu z roku 1903, upravené v roce 1934, konečná suverenita nad základnou náleží Kubě. USA vykonávají "pouze" kompletní jurisdikci a kontrolu nad tímto územím. Mínění americké vlády potvrdil i soud v Los Angeles a odvolací soud v Miami. Technicky existuje rozdíl mezi suverenitou a úplnou kontrolou - pouze na vlastním území platí státní zákony. Na Guantánamu existuje teoreticky svrchovanost kubánské vlády. Prakticky sem ale nemůže vkročit žádný kubánský policista ani úředník. Pokud by tak přesto učinil, nemá podle smlouvy žádné právo uplatňovat své zákony a žádnou moc prosazovat jakékoliv rozhodnutí. Guantánamo je zkrátka unikátní rezervací bezpráví. Zajatci jsou zde uloženi v jakési ledničce na neomezeně dlouhou dobu a bez jakýchkoliv pravidel. Místo řádného spravedlivého potrestání tu jde o zadržování bez soudu, tedy o něco, co je v jakémkoliv moderním demokratickém státě nepředstavitelné. Fanatičtí teroristé, kteří chtěli zasáhnout základy západní společnosti a zničit její právní řád i jistoty, tak, zdá se, slaví paradoxní úspěch. Přinutili velkou část americké veřejnosti akceptovat nezákonné jednání své vlády a postupné omezování svobod, na nichž základy euroamerické civilizace stojí.