Když jsem (už je tomu pár let), začal poprvé studovat otázku afrikanismu, ale i panafrikanismu, veškeré aspekty britského i španělského kolonialismu a jejich vliv na Afriku, byl jsem ještě student FFMU a tak na veškerý diagonální rozbor nebylo moc času. Nyní ten čas mám a hlavně vzhledem k již také několikaletému studiu Rastafarianismu se k těmto otázkám začínám opět vracet úzce spolu souvisejí, totiž.
Jak jsem již zmínil v prvním díle mých článků o Rastafariánství, není to jen záležitost Jamajky a několika mála vyhulenců tam i onde, nýbrž propracovaný hodnotový systém, jež v konečné fázi tvoří čarovný soubor tohoto nejen pro mne půvabného sociálně, filozoficko-náboženského kultu. Nelze jej vztahovat pouze na Jamajku, z důvodů právě těch, že původní obyvatelstvo Jamajky byli mulati a obyvatelstvo indošpanělského původu dnešní potomci, starých rastamanů sem byli násilně repatriováni z různých koutů právě Afriky a ponejvíce, převážně z Etiopie. Otázku prodeje otroků místními náčelníky - například, ponechám otevřenou, ano byl to také jeden ze způsobů, dokonce snad i ten nejpodlejší, nicméně to nebyl ten nejmasovější způsob, co se měřítka získávání týče. Tím byla kolonializace hlavně arabského a evropského světa na těchto územích a s tím i spojené následné rabování, jak lidí, tak materiálních, či kulturních artefaktů. Ale pěkně od začátku. Etiopie je nejznámější nejstarší dochovanou africkou civilizací. Její prvopočátky se datují někdy mezi lety 8000-2000 let př.n.l. Obyvatelstvo Etiopie a Somálska náleží z největší části k tzv. etiopské rase(či typu), chcete-li, který zaujímá střední místo, mezi indo-středomořskými a černošskými typy. Tento typ není jednotný a projevuje značnou variabilitu znaků, od převážně černošských až k europoidním:pouze tmavá plet, oči a vlasy zůstávají víceméně konstantní. Patří ke dvěma jazykovým skupinám, kušitské a semitské. Kušitská je mnohem početnější a zahrnuje kromě Somálců, Gallů, Agaů(severní a centrální Etiopie), Sidamů (jižní Etiopie a Somálsko), také ještě pastevecké nomádské kmeny Bédžů v Súdánu, Danákily v Eritreji a malý kmen Iraqu v severní Tanganice. Semitská skupina, která je stejně, jako kušitská součástí velké hamitosemitské jazykové rodiny, je reprezentována národnostmi Amharů, Guragů, Tigrejců atd., které sídlí v okolí Addis Abeby a v severní a severozápadní Etiopii. Jde většinou o zemědělce a pastevce s bohatou a dávnou vlastní kulturou, kteří jsou zřejmě potomky původního obyvatelstva Etiopie, smíšeného se Semity z Arábie. Gallové měli svá pozdější přechodná sídliště v okolí Rudolfova jezera , odtud přišli do Etiopie, později až do Hararu(v 16.století). Mám-li hovořit o kultuře pradávné Etiopie, musím ji stylizovat v podobě převážně výtvarného a sochařského umění. Etiopská oblast patří do souvislého pásu bovidiánských maleb , kdy vedle naturalistických zobrazení jsou zde i četné (sekundárně schematické) figury dobytka, býčích hlav, lovců apod. Lidé, vyskytující se zde, v tomto období, nosí falická pouzdra, známá taktéž z oblastí Libye, mají luky podobné lukům Libyjců zobrazených na predynastických egyptských paletách a trojzubý hřeben v hlavě jedné z vyobrazených postav má svoji paralelu u národnosti Isa u Nigeru. Podle jednoho z předních odborníků na tuto oblast: R.Baillouda, jsou tvůrci těchto kreseb hamitští kočovníci. Na severu, v Eritreji, jsou doloženy rytiny předchůdců dnešních Bedžů.
Schematické malby začínají v 1.tisíciletí př.n.l.na severu Etiopie a šíří se na jih ještě dlouhou dobu, snad až do dob pronikání islámu do této oblasti. Na rozmanitostech archeologických nálezů se také nemalou měrou podepsal geografický profil oblasti, zatímco totiž tzv. etiopská tabule je úrodná a oplývá lesy , pastvinami i zemědělskou půdou a částečně také(v Hararu) savanami, mají kraje na východ(Danákilská nížina) a jih (Somálská nižší tabule) charakter lesostepní, stepní a pouštní. Poušt se rozprostírá i severně od Etiopie. Po různých lidských skupinách se zde zachovaly skalní obrazy, dolmeny, kamenné stély a kameny s vyobrazenými meči, stély ve tvaru penisu, a to často již z dob vpravdě historických. Něco málo z historie vzniku etiopské říše. V první polovině 1. tisíciletí př.n.l., zde vzkvétají, hlavně díky obchodu jihoarabských obchodníků se slonovinou, kůžemi a otroky, první státečky, jako např. Saba, Main, Qatabán, Hadramaut a jiné. Jejich ekonomickou základnu tvořilo rozvinuté zemědělství, částečně chovatelství, a hlavně široce rozvětvený mezinárodní obchod s vonnými dřevy, který zasahoval Indii, Egypt a celé středomoří až po východ Afriky. Z kmenů, které sem v této době přešly známe mimo jiné Habašát a Agazján. První dali jméno kraji, jak jej známe podle arabských tradic Habeš, druzí ve staré etiopštině Geez. Pozdější název Etiopie je odvozen od řeckého slova,kterým Řekové označovali černé obyvatele Afriky, ale i třeba Indie aithiops. Během tzv. jihoarabsko-sabejské periody docházelo postupně ke splývání domácího obyvatelstva, Kušitů se semitskými přistěhovalci a tím i ke splývání obou civilizací. Nejstarší formu tohoto procesu představují patrně dodnes zde žijící Falašové, což jsou v podstatě judaizovaní Agauové. Judaismus má v jižní Arábii na počátku 1. tisíciletí n.l. významné postavení. Konečnou fází splynutí byl vznik nové civilizace aksumské říše. Vzniklo tak aksumské království s hlavním městem Aksum patrně v 1. století n.l. Vládcem byl jistý Zoscales, jehož vláda se datuje mezi lety 76-89 n.l. Sílu aksumské říše lze posoudit i podle její expanze do staré vlasti, jižní Arábie, kterou dokonce Aksumité v letech 335-370 n.l. okupovali, z hlediska zájmů ekonomických a politicko- ideologických. To je předkřestanské období, hovořím-li o nástupu křestanství, nesmím opomenout krále Ezana Ella Amida, jež jej zavedl. Bylo to někdy v letech 325-350 n. l. Křestanství přichází do Aksumu na vrcholu jeho ekonomického i politického růstu, svědčí o tom i archeologické nálezy z téže doby. Nástupci krále Ezany byli např,: král Quasebas(Wazeb II) nebo král Caleb(Kaleb), který na žádost byzantského císaře Justina I., vedl trestnou expedici proti Himjaritům do jižní Arábie, kde židovští proselyté pronásledovali křestany. V křestanském Aksumu se rozvíjela i literatura, většinou však jen pro potřeby státní ideologie křestanství. V tomto období(525-540 n.l.), vzniká odnož radikálního(konzervativního) křestanství Etiopská sionská koptská církev(tenkráte pouze Etiopská ortodoxní církev), která je jakousi etiopskou paralelou dnešních jamajských rastafariánských komun. Jako první na světě totiž již v této době začali uctívat krále Šalamouna a jeho potomky s královnou ze Sáby. Taktéž vypočítali biblický rok narození spasitele černošského lidu, jakožto 225 potomka přímé linie z dynastie Šalamouna na rok 1930 n.l.(to spočítali v letech 560-585 n.l.!!!). Tím se stal dnes již legendární Král králů(Negusa negast) Haile Selassie Ras Tafari Makonnen I. Rodící se islámská říše(7.století n.l.) je konečnou fází zániku aksumské říše. O vývoji mezi 8.-11. století n.l., toho moc nevíme, snad jen, že tlak islámu v tomto období postupuje na široké frontě: na souostroví Dahlak, na danákilské pobřeží, na severu mezi kmeny Bedža, na jihu mezi kmeny Sidama, v oblasti Hararu a na západ odtud. Trvalé boje Etiopů s kmeny Agau v 10.-12. stol.n.l. oslabily etiopské království, čehož obratně využili muslimové a dobývají sever a severovýchod Afriky. Kolem roku 1108 n.l., zde vznikají malé muslimské státečky, jako třeba Adal, Mora, Hobat, Džidaja, Džubba aj. Etiopie tak byla rozdělena na severní (muslimskou) část a jižní až jihovýchodní(křestanskou) část. V té druhé jmenované zakládají Agauové(unaveni z věčných bojů s muslimy), jako dědicové aksumské říše ve 12. stol.n.l. novou dynastii dynastii Zagwe. Zde vládli v letech 1135-1270 n.l. a zřejmě i zdárně, jak se dá usuzovat z rozkvětu architektury, charakterizované především skalními monolitickými chrámy. Nejznámějším představitelem této dynastie je král Lalibala, který vládl koncem 12. a na počátku 13. století. Za vlády posledního krále Zagwe byl proveden převrat a nastolena dynastie, jež zdůraznovala svůj semitský původ a vedla svou gynealogii až k biblickému Šalamounovi. Tato dynastie vzniká kolem let 1300-1315 n.l. a nazývá se Šalamounova dynastie. Návštěva královny ze Sáby u krále Šalamouna, z níž vzešel syn Menelik I., je již dnes opravdu legendární.Tato legenda je dokonce zakotvena i v etiopské ústavě z roku 1955. Počátkem 14. století a výše byl boj Etiopie, bojem za zachování národní svébytnosti. Někdy kolem roku 1520 osazují Etiopii - Portugalci, protože zde hledají legendární zemi kněze Jana. Připočteme-li k tomu výsostné nerostné vybavení + obchod s otroky měli další zajímavou kolonii. Portugalci však do vývoje země až tak tragicky nezasáhli neměli totiž to štěstí a domácí obyvatelstvo si s nimi, brzy po jejich příchodu poradilo, pravda po svém, nicméně ani Portugalci se s Etiopy nijak nemazlili. Dlouhotrvající boje s muslimy a Galli, ideologické a politické spory s Portugalci a Římem, odpoutání Etiopie od Evropy a tím její následná izolace, to vše se výrazně projevilo na dalším politickém, hospodářském a kulturním vývoji země v 17. a 18. století. Lze je charakterizovat, jako období úpadku centrální moci, to končí koncem 18. století a nastává tzv.období soudců, jak Etiopové obrazně nazývají dobu, kdy, jako ve starozákonním Izraeli nebylo krále, ale každý jednal, jak uznal za vhodné. Úpadku dovedli čelit někteří schopní vládcové, jimž se podařilo zlomit opozici a moc feudálů. Platí to především o Fasiladasovi (1632-1667), zakladateli nového sídelního města Gondaru. Podařilo se mu zlikvidovat vnitřní opozici, stejně jako Portugalce a ve snaze zajistit se proti dalším útokům Evropanů usiloval o spojenectví s tureckým sultánem Velkým Mughalem Aurangzibem(1659- 1707). Jeho syn Johannes I.(1667-1682) začal poté uplatnovat vůči muslimům politiku, jakéhosi apartheidu nesměli vlastnit půdu ani žádné mocenské posty a tím byli tlačeni pouze do obchodní činnosti. Mezi další panovníky patřili mimojiné: Ijas I. Velký (1682-1706), Tewoflos(1708-1711), Jostos (1711-1716), Bakaff(1721- 1730), Ijas II.(1730-1755) a Takla Hajmanot II. Tím definitivnvně skončila doba bezvládí a doba soudců. Boj proti obchodu s otroky začal někdy kolem roku 1800, když v roce 1807 přijal britský parlament zákon, který prohlásil obchod s otroky za nezákonnou činnost pro každého britského občana a stanovil i přísné tresty za jeho porušení. Již v roce 1802 vstoupil podobný zákon v platnost v Dánsku. Konvent revoluční Francie zakázal obchod s otroky již v roce 1794, avšak Napoleon dekret zrušil a tak opětovně vstoupil v platnost až po roce 1815. Portugalsko a Španělsko(kde byl obchod s otroky legální), byly k zákazu víceméně donuceny Anglií. Zákaz obchodu však ještě neznamenal, že převoz Afričanů přes Atlantský oceán okamžitě zanikl. Ba naopak, došlo k tomu, že ve čtyřicátých letech 19.století obchod neustále vzrůstal: v roce 1830 bylo importováno do Rio de Janeira 56 000 otroků, v roce 1844 na Kubu 100 000 otroků a mezi lety 1806-1860 do Spojených států 500 000 otroků!!! Za celé 19. století tak dosáhl počet dovezených otroků jen do Ameriky 4 000 000!!! Tento vzrůst lze vysvětlit snadno: rizikovost obchodu vyhnala ceny nahoru a tak byla celá činnost ještě ekonomicky lukrativnější. Například, hrozilo-li otrokářskému kapitánovi lodi, převážející otroky chycení válečnou lodí na potírání obchodu s otroky, neváhal vyházet veškeré tyto přes palubu, aby se zbavil všech případných důkazních materiálů. Měl-li se boj proti obchodu s otroky zastavit, bylo nutné mj. přimět i africké náčelníky na pobřeží k tomu, aby se vzdali prodeje otroků. Byl to úkol velice obtížný, protože to byla často, ta jediná komodita v dané oblasti, se kterou byli zvyklí obchodovat. Někde se to podařilo pomocí úplatků, jinde násilím, avšak některé státy(Dahome, Benin aj.), pokračovaly v dodávání otroků evropským podloudníkům až do chvíle, kdy byly okupovány koloniálními mocnostmi. Dodnes není tento boj stoprocentně vyhraný bohužel. V Etiopii zrušil otroctví až syn Menelika II. Haile Selassie, a to k nelibosti všeho kněžstva a šlechty v roce 1936. O jeho boji s Mussoliniho fašistickou Itálií, stejně, jako o jiných revolučních činech (Spojenectví africké jednoty), volební právo pro ženy atd., hovořím ve své trilogii, zveřejněné, již dříve na koukat.cz s názvem: Rastafarianismus jako myšlenka včerejška a zítřka(1-3 díl). Etiopie však navždy : byla, je i bude zemí snů a skutečností, otroků i otrokářů, ale i Krále králů JAH RAS TAFARIho, trojjediné moci, síly a pravdy.