Jiný pohled na legalizaci ganjy
Drazí příznivci reggae a JAHa Rastafariho, mám pro vás pojednání o jednom asi dosti kontroverzním přístupu ke ganje, její konzumaci, jejímu účelu a její legalizaci. Reggae hudbou se zabývám asi 6 let a rastafariánstvím o něco kratší dobu. Četl jsem často o boji rastů za legalizaci ganjy, znám i několik (zdaleka ne spoustu) písní reggae velikánů, které ji podporují, avšak poselství ostatních písní mě nepřesvědčuje o nutnosti legalizace. Vzhledem k textům mně známých písní, dnešní realitě protidrogového zákona a všem aspektům současné módní travní kultury jsem došel k závěru, který ode mě jako ctitele rasta kultury asi málokdo očekává – legalizaci netřeba. Rád vám sdělím argumenty ke všem myšlenkám, na jejichž základě tento můj názor stojí. 1. Ty texty písní. Velmi si vážím a jsem pyšný, že občas mohu lidem představovat hudbu např. Petera Toshe (včetně všech ostatních), který se nebál jamajských politiků ani policistů a z plných plic na ně z pódia volal své protesty a varování. Písně „Legalize It“ a „Bush Doctor“ jsou jedním z projevů jeho odhodlanosti bojovat. Jsem však přesvědčen, že mu nejde o legalizaci povrchního kouření ganjy, nýbrž o užívání k rastafariánským rituálům bez obavy z uvěznění. Avšak, potřebuje ganja jako rostlina, kterou dává lidem bůh, požehnání světských pozemských zákonů, které mají podobu paragrafů ve sbírkách jednotlivých zemí? Copak je politik tak mocný, aby dokázal usměrnit vůli boží? Navíc, proč potřebujeme toto povolení od politiků Babylonu, systému, kterým opovrhujeme a s nímž máme názorové rozpory? Myslím si, že i pro hudebníky – rastamany je boj za ganju jen jakýmsi symbolem boje proti Babylonu a boje za svobodu. Více než o pocit legálního kouření ganjy jde spíš o to, aby jim nemohlo být zakazováno něco, čím neškodí okolí. Jsou jistě mnohem palčivější problémy kolem nich i ve zbytku světa, proti kterým stojí za to bojovat. Stejně stateční jako Tosh byli a jsou i ostatní rastamani, protože proti Babylonu bojují neustále. Mnohem více písní o ganje však oslavuje její božské účinky (Easy Skanking), aniž by se domáhalo přímo legalizace. Z toho usuzuji, že protiprávnost jejího užívání není tím nejpalčivějším problémem rastamanů. Pravda, na Jamajce jsem nebyl, avšak ty písně prozrazují velmi mnoho a nemyslím si, že rasta by se šel bít za ganju, když jí má stejně všude kolem dostatek.
2. Jak vypadá současná realita v obraze protidrogového zákona? Nebudu mluvit o jeho účinnosti, ta je všem zřejmá. Realita má i mých známých, proto si troufnu tvrdit, že i vaše, vypadá tak, že ganja je nelegální, její držení ve větším množství se trestá, ale přesto jí má každý dostatek. Z tohoto důvodu legalizaci nepotřebuji, a tak veškeré demonstrace na její podporu jsou pro mě ztrátou času a energie. Vřavy v ulicích jsou akorát příležitostí pro politiky ukázat lidem, jací vandalové demonstranti jsou. Navíc, jak jsem zmínil výše, nepotřebuji pro uznání sakrálních vlastností ganjy souhlas politiků – ateistů a materialistů.
3. Tento bod bude asi nejrozporuplnější, protože se negativně dotkne nejednoho čtenáře. Je o problému ganja – módní trend. Vidím zde dva pohledy na věc, jeden je morální a druhý fyziologický. Morální pohled neškodí přímo, ale o to více a dlouhodoběji. Týká se přechodu některých aspektů rasta kultury do roviny módy. Jednak to musí být trnem v oku skutečným rastům, protože jejich symbolika, mnohdy s hlubokým historickým, kulturním i náboženským významem, je zde degradována na povrchní prvky komerční strategie. Mluvím zejména o dreadech (skutečných i umělých), oděvu v afrických barvách a veškerou travní symbolikou téměř na všem. Neřadím sem ganju samotnou, protože tu skutečně kouřili lidé ve všech dobách, kulturách i koutech světa. Také hudba tím trpí a sice tak, že v reggae se přechodem k dubu a tanečním stylům vytrácí účel osvětový – mizí texty a s nimi „message“. Že to dělají i na Jamajce? Avšak to nejsou rastové, nýbrž obchodníci s hudbou - Babyloňané, kteří svou kulturu zaprodali komerci. Důkazem je současná masová obliba ryze tanečních stylů se základy v reggae. Většinou, když něco rychle získá širokou popularitu, je to výsledek práce šikovných manažerů a to nemá s kulturou jako trvalou hodnotou nic společného. Navíc nepostradatelný doplněk – „taneční drogy“ je pro rastu nástrojem satanovým. Druhý pohled – fyziologický - škodí přímo, rychle a totálně. Představuje důsledky nestřídmého užívání ganjy na organismus. Léčebné účinky samozřejmě vyzdvihuji a rád se o nich zmiňuji před odpůrci veškerého užívání ganjy, navíc jsou potvrzeny i vědecky. Na spoustu orgánů a funkcí v těle tedy působí ganja příznivě, lecčemus naopak škodí, nesporně negativní vliv má však na funkce psychické. K těm kladným lze řadit dobrou náladu, ta je však dočasná. Já sám jsem poznal užitečnost ve zbystřování smyslů, konkrétně sluchu. Jako muzikant potřebuji často analyzovat nahrávky a přepisovat linky do not. S ganjou slyším všechny nástroje mnohem zřetelněji než střízlivý, naučím se je hrát, a když se mi hlava vyčistí, zapisuji je do not. Někomu pomáhá ganja zapomenout na strasti tohoto světa, ale ty strasti tu zůstávají, ať kouříme co kouříme, a stejně se mezi ně ráno vracíme a je škoda času a sil, které proti těmto strastem nezapojíme. Užívání ganjy vede u mnohých k užívání trvrdších drog, což je jednak v rozporu se základními zásadami rastů a navíc to vede ke spoustě problémů s takovým uživatelem. Je například spojeno s velkou nespolehlivostí a nezodpovědností. V neposlední řadě častá konzumace způsobuje dlouhodobou, ne-li trvalou demenci. Již u několika z mých kamarádů jsem pozoroval, jak se ze zábavných společníků mění v uchichtávající se a nesmysly blekotající trosky, a to mě moc mrzí. Nechápu, jak je možné dopustit, aby módní trend takto decimoval populaci mladých lidí. Trend, který je tak úzce spjatý s drogami, je zločinný. Dnes si obyčejní lidé spojují člověka s dready s narkomanem nebo dealerem, a musím přiznat, že právem. Ale když se v jejich okolí objeví skutečný rasta, budou se k němu chovat na základě zkušeností právě s dready falešnými, chudák rastaman! Proto jsem na falešný pokrytecký dready tak naštvanej.
Změny u mých výše zmíněných kamarádů také nahlodaly mé přesvědčení o nenávykovosti trávy, souhlasím, že fyzická závislost zde asi nehrozí, ale psychická ano. Zamýšlel jsem se nad záhadou, jak to, že černoši, zejména Jamajčané, kteří kouří ganju velmi mnoho, netrpí těmito mentálními poruchami, když v Evropě k tomu stačí pár let života s denním pohárem ganjy. Vždyť by Bob ve svém věku přece nemohl dělat tak kvalitní muziku, kdyby byl úplně našrot, a že on taky kouřil dost! Že by všichni černoši měli požehnání od JAHa? Něco na tom bude, ale pro „civilizovaný“ svět je třeba vědečtějšího podání, aby vám věnovali pozornost. Pak jsem si ale vzal jinou věc – jak významnou zbraní byl pro bílé kolonizátory a otrokáře alkohol. Za ohnivou vodu získali na svou stranu nejeden kmen severoamerických indiánů a opíjením snáze zotročovali černochy v Africe. Zkrátka, vyplynula z toho otázka: Je možné, že vzhledem ke kulturním a přírodním podmínkám, ve kterých se vyvíjela bílá rasa a rasy ostatní, si organismy bílých lidí vybudovaly vyšší odolnost vůči alkoholu a rasy ostatní zase vůči konopí? Nemám dost informací, tak to ponechávám ve formě otázky pro vaši úvahu. Snad jeden podpůrný argument: je prý dokázáno, že u Rusů se odolnost vůči pití vodky „nabourala“ do genotypu, takže každý malý Rusík přichází na svět s vrozenou vyšší odolností vůči vodce. Musím však dodat, že obecné podvědomí o silném kouření jamajských rastů pochází podle mého názoru od Evropanů samotných, pro něž je rastaman především ztělesněním „huliče“. Kdyby se snažili věci trochu poznat, zjistili by, jak jsou vedle. Občas slýchám, že lidé užívají ganju k meditacím jako rastové a další skupiny, pro něž má rituální význam. To je vše možné, jen je třeba si pravdivě odpovědět, zda skutečně víme, jak meditovat, co to vlastně je, co od toho čekáme a co to čeká od nás. Já v tom zatím tápu, proto se zdržuji řečí o meditaci, zabývám se písemnými prameny a vyhlížím znamení. V opačném případě se totiž jedná o snobismus a to je nemoc i dnešní kultury.
Míru užívání ganjy nechávám samozřejmě na vůli každého člověka. Jakožto zastánce střední cesty - kompromisu cítění a zdravého rozumu, požívám všeho, co není jen škodlivé, s mírou a běžné i vážné životní situace řeším s čistou hlavou, koneckonců, narodil jsem se střízlivý, ne?
Nesta