Rastafarianismus - druhé osvobození
Počínaje rokem 1888, je s definitivní platností zrušeno otroctví v poslední ze zemí Latinské Ameriky - v Brazílii a tento letopočet se tak stává významným mezníkem v dějinách této oblasti. Otroctví - počínaje dopravou těchto nešťastníků na otrokářských lodích do jihoamerických, středoamerických a karibských oblastí a konče životem nevolného černocha na zdejších plantážích a v dolech. Obsah a projevy otroctví, svou vlastní úlohu v něm charakterizovali mnozí karibští a latinsko-američtí černoští umělci, jako např. haitský básník René Depestre. Ten na přelomu století napsal tento citát: "Africká lidská bytost, kterou třístranný obchod pokřtil na černocha, se stala člověkem- nerostem, který zaručoval původní akumulaci kapitalistického hospodářství. Koloniální systém chtěl učinit z Afričanů a jejich potomků anglosaské a latinské subprodukty Evropy v Americe." Mám- li Vám to přeložit jednou větou, znamená to asi tohle: "Je to biologický podčlověk, vytvářející vnější hodnoty sobě nepřátelské ve formě koloniálního zboží a kromě toho, mnohem dříve, než-li existovala elektřina a pára, tvůrce bohatství, kterým umožnil, aniž by si to vůbec uvědomil, první průmyslovou revoluci moderního světa." Je třeba, abych Vám zdůraznil, že systém otroctví, v němž žili černí obyvatelé Ameriky, nebyl jen pouhou kopií otroctví, jež známe z dob říše římské - v mnohém byl ještě horší. Proto Amerika vždy byla, je i bude oním starozákonným Babylonem, ať se to novodobým dějinám hodí, či nikoliv... Ačkoliv, podle zákona otroctví tedy v letech 1888-1890 končí, po znovuvystřízlivění z euforie, po nabité svobodě jsou pradědové dnešních rastamanů postaveni před nemilou realitu všedního života. Jsou již sice svobodní, ale půdu ani práci jim to bohužel nepřineslo. Mnozí z nich tedy přijali velmi špatně placenou námezdní práci hlavně v zemědělství u různých velkostatkářů, z nichž valná většina byla v minulosti právě majiteli otroků. Druzí se zase pustili do vlastní zemědělské produkce, vesměs na kamenitých a neůrodných políčkách. Mnozí černoši, kteří v časech otroctví žili převážně na venkově, nyní odcházejí do měst, kde, jak se mylně domnívají, naleznou snadněji práci. Tito přistěhovalci v hojných počtech osidlují předměstské čtvrti, ve valné většině smetiště a komposty, na jejichž základech tak vznikají první skutečná ghetta. Mezi nejznámější chudinské čtvrti patří jamajské předměstí Kingstonu - Trench Town(v němž vyrůstal v 50 letech 20. století i B.Marley), předměstí Larrymake v Montego Bay nebo brazilské favely Rio de Janeira. Součástí boje za druhé osvobození bylo i umění chudinských čtvrtí. To totiž umožnovalo prostřednictvím hudby, výtvarného umění, sochařství, poezie, literatury - vyjádřit myšlenky právě vzniknuvší rastafariánské doktríny. V současnosti se umění ghetta rozděluje na umění jamajských "naivistů" a "rastafariánských umělců". Rastafariánské výtvarné umění nepředstavuje žádnou jednotnou školu, žádný výtvarný jednotný názor - jeho jednota je v rastafarianismu. Afrojamajští umělci, jak přelomu století, tak ti současní(z přelomu tisíciletí), malují na všechny běžně dostupné materiály - na dřevo, na slumy, na ploty, na zdi, na dřevěné prodejní stánky, na bubny, na tykve aj. V menší míře se pak rastafariánští umělci věnují sochařství a keramické tvorbě. Motivy a symboly, znázorňované na těchto projekcích, jsou společné - jedná se o výjevy z života rastamanů, o biblické rasta postavy, o motivy návratu - "back to Africa". Nejportrétovanějšími osobnostmi jsou samozřejmě: Haile Selassie, Marcus Garvey, židovský král Šalamoun, židovský král David, židovští proroci, významní rastové - B. Marley, P. Tosh + výjevy z Negro Bible(Holy Piby). Afrojamajští výtvarní rastafariánští umělci však také často zobrazují sami sebe - například proslulý obraz Carla Abrahamse - Hlavy tří Rastafariánů, jež dnes zdobí dokonce i jamajskou Národní galérii. Častým námětem rastafariánských maleb je také lev. To má samo o sobě 3 hlavní důvody: za prvé je lev králem Afriky, je také králem zvířat i lidí, jako byl Haile Selassie, kromě toho jeden z titulů Rase Tafariho byl "Lev z kmene Judova". Také nejslavnější Rastové - lockmens, jsou často díky svému vzhledu nazýváni - lvy. Z rastafariánského světového názoru vycházející umělec, ale vlastně i každý řadový rastaman, zdobí svými symboly všechny užitkové předměty - nádobí, oblečení, nábytek, auta, fajfky, řetízky, rasty apod. Toto afrojamské umění chudinských čtvrtí funguje také, jako hlas lidu sjednocující hlavní ideál rastafarianismu - jednoty světa a návratu všech násilně odvlečených. V Evropě shromáždilo největší sbírku rastafariánského výtvarného umění Zámořské muzeum(Ubersee Muzeum) v Brémách. Zvláštní skupinu v rastafariánském umění představují jamajští šamané - obeahové a myalmen's. Ti jakožto mistři černé, ale i bílé magie pomocí umění znázorňují výjevy ze svého mystického života. Většina z nich, hlavně potomci jamajských rodů Fantů a Ašantů, přijala rastafarianismus za své vůdčí náboženství. Americkým potomkům Fantů i Ašantů se zde na Jamajce říká také Kromantiové, což znamená něco jako " hodně neposlušný občan", protože většina z nich stála ještě v době otrokářství za většinou protiotrokářských vzpour, mezi jejichž nejslavnější patřila jamajská vzpoura otroků v roce 1760. Jako důsledek osvobozeneckých zápasů vznikly na Jamajce dvě rozsáhlé komuny. Jedna v oblasti Modrých hor(Blue Mountains) na sever od Kingstonu a druhá pak v tzv. Cockpit Country - hornaté oblasti ležící nedaleko jamajského letoviska Montego Bay. Myalmens, jsou povětšinou praktikanti bílé magie a jejich léčitelství i umění vychází z ghanských kořenů - v Ghaně se jim říká Okomofové(doslova ti jež ovládají pohyb větru). Uctívají řadu duchů a to i mrtvých, duchů přírody, jež údajně sídlí v korunách stromů. K jejich činnostem patří také proces "vrácení duše", tomu, jemuž byla ukradena nebo se ztratila v temnotách... Další jamajští náboženští obřadníci, zabývající se povětšinou černou magií se nazývají obeahmen's. Ti jsou specifičtí i tím, že Obeah může být i žena - tzv. Obeahwomen. Také prý ovládají umění zabití člověka pomocí kletby a jiných magických obřadů. Při svých obřadech používají amulety, jež obsahují: kosti, kůže, skořápky, různé halucinogenní rostliny a vykuřují se ganjou. V současnosti zastávají funkci hledání zlodějů a vhodných životních partnerů, spíše, než-li uvalování kletby na někoho, kdo má zemřít. Druhé osvobození má tak mnoho podob a probíhá do dnešní doby, tak dlouho se potomci otroků musejí totiž vypořádávat s činností bílého muže ve svých zemích...
Pavel Josefovič Hejátko