Rastafarianismus - vizuální stránka věci



Mezi takové ty povrchnější atributy Rastafarianismu patří také vzhled stoupenců tohoto hnutí. Ten, je dle doby více, či méně praktikován a oblíben jako všeobecná moda i u "nevěřících". Celosvětově jde o období devadesátých let minulého století, hovoříme-li vztažmo na ČR, tak trend přejímání něčeho, co mně často nepřísluší je zde patrný zhruba od roku 1998 po současnost. Hovořím samozřejmě zejména o vlasové složce - dreadlocks a rastech. Ty si oblíbila velká část mládeže, často nemající o nějakém Rastafarianismu ani nejmenší potuchy. Mám na mysli především mládež řadící se ke sk8's a house music stylu života, ty ponejvíce vídávám s tímto účesem + mnohé další členy různých subkulturních spolků. Nejsem tu od toho, abych tento jejich trend nějak hodnotil, to ať si každý přebere sám, ani nevím, jestli to Rastafarianismu pomáhá či ubližuje - jen jej to jaksi zprofanovává a to se mně osobně rozhodně nelíbí. Nicméně, snaha být "in" a to často i za cenu vlastního protiřečení si a může se to týkat i vzhledu majitele je nám jako lidskému rodu prostě dána - od přírody. Když vznikalo hnutí hippies, šířící se jako lavina v druhé polovině šedesátých let na západní polokouli světa bylo také mnoho těch, jež měli dlouhé vlasy a kytky v nich a přitom za půl roku šli třeba bojovat do Vietnamu. Každopádně, moda vždy vycucávala, co se jí momentálně z toho, či onoho hodí, aby to v zápětí, ať již hned druhý den nebo za rok odkopla jako použitý hajzl papír. O tom nemá cenu diskutovat. Jen zde chci osvětlit něco z toho, jak vlastně toto všechno vzniklo a jakou, že to má spojitost s rastamany. První Rastafariáni totiž byli sice špinavý v roztrhaných hadrech, ale rasty(nebo dready) hned zpočátku(20 tá a 30 tá léta 20.století), totiž ještě nenosily. To začalo, dle dochovaných pramenů až tehdy, když se na Jamajce kolem konce 40 tých let v místních novinách Jamaican Gleaner objevila fotka několika mužů z afrického kmene Masajů. To jsou už dlouhá léta bojovníci za uznání své kmenové identity, živící se především pastevectvím a dobytkářstvím. Společně s populací Gallů a Danákilů patří k východoafrickým obyvatelům takzvaného etiopoidního typu. Masajové také byli v letech 1852 - 1887 nejobávanější překážkou pro otrokářské karavany vedoucí z Tangy podél Kilimandžára až k břehům Viktoriina jezera. Jakožto velmi dobří bojovníci, znající dokonale terén, kteří nebyli ani vidět ani slyšet tak často dost krvavými výpady bránili své zajaté černošské bratry. Staří Rastové vyprávějící si posléze o jejich odvěkém hrdinství se tak začali inspirovat jejich životem i v tomto faktoru. Masajové si své vlasy splétají do spletenců podobných dreadlocks s tím rozdílem, že jejich kvalitu "tvrdí" pravým dobytčím trusem, který, jak sami tvrdí jednak hlavu chladí a jednak dává bojovníkovi hrdost a sílu. Nebyli však zdaleka jediní, kdo v tomto účesu rastamany také inspiroval. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století totiž na Jamajku přišla velká vlna přistěhovalců i různých kriminálních uprchlíků z Indie. Byla to kvalitní a přitom levná pracovní síla. Mezi nimi byli také značně zdreadovaní někteří svatí mužové z oblasti Hindu, tvrdící prvním Rastům, že tento účes pocházející od Boha znamená svobodu ducha a že ani nejzuboženější vyděděnec se s dlouhými dready nemůže cítím osamocen - Bůh(Jah) je vždy s ním. Navíc jim potvrdili, že mnohé zmumifikované nálezy kosterních pozůstatků, starých několik tisíc let, pocházejících z Afriky nesou známky dlouhých dreadlocků. To samozřejmě byla voda na mlýn a první Rastové si tak nechávali růst dlouhé vlasy, které si začali pečlivě zdreadovávat. To také po čase s přispěním prvních Rastů vizuálně připomínajících medůzu a tím pádem i strašících obyčejné spoluobčany přispělo v utvrzení správnosti jejich počínání, neboť, jak se praví v Holy Piby " Oni zatracováni budou za svůj vzhled, ale..." nebo také " ...A vystoupil on ze špinavé řeky a chytil mne za lokny na hlavě, pak duch unesl mne na svatou horu.." kniha Ezechielova 8.3. Ale i .." Uspala ho na svých kolenou, vyzvala prvního v okolí ze stojících, ukazujíc sedmero kadeří z jeho hlavy, uřezávajíce je současně přitom, pak on počal slábnout a v zápětí odešla veškerá síla jeho..." Kniha Sedziova 16.19. Je také a o tom se už vůbec nemluví rozdíl mezi dreadlocks a rasty. Dready znamenají sice strašný, ale jsou spleteny účelově, jsou souměrné, většinou stejně tlusté a bez příměsí přírodních konzervantů. Dnes již neděsí většinou ani malé děti. V Evropě se dělají za 5 tisíc v kosmetických studiích. Pak jsou rasty, které vznikají převážně přirozenou cestou nemytí se a nečesání, za přidání různých složek jako např. včelího vosku, propolisu, hašiše apod. Jsou každý různě dlouhý a tlustý a často na jejich nositeli vypadají opravdu hustě. Něco, jako jelení paroží, ale dolů... Ty se v salonech nedělají, ty dělá většinou rastaman rastamanovi, či si je dotyčný pomůže vyrobit sám, pomocí různých časem prověřených technik. Rastové dnes častěji nosejí dready, ale rasty můžete zahlédnout také, jsou hlavně v podstatě nepřehlédnutelné a často i "nepřečichnutelné". Sama hygiena nejen vlasové části těla, ale i člověka rastamana je také značně diskutabilní. Jsou Rastové vonící po Menen spídstik a jsou Rastové, jež jsou zkrátka cítit. O tom, co je správně a co špatně se žádná doktrina nijak specifičtěji nezmiňuje, jen je pravdou, že "přirodní" je spíše to druhé... Ale každý rastaman se pohybuje v jiném prostředí a má tak jiné podmínky pro zachovávání takovýchto detailních prvků své víry. Už v prvním díle "Rastafarianismu, jako myšlenky včerejška i zítřka", se také zmiňuji o rozdílnosti Rastafariánů právě ve vizuelní části běžného života. Dělí se na lockmens, beardsmens a baldheads. První jmenovaní mají právě nemyté a nestříhané rasty ani vousy, druzí se češou i stříhají si vlasy, ale nesmějí si holit vousy a třetí skupina je i ostříhaná i oholená. Společná filozofie se přitom nikterak nemění pro žádnou z těchto větví. Nejrozšířenější a zároveň nejpopulárnější skupinou jsou ale rozhodně první jmenovaní. Tolik asi k těm nejzákladnějším "povrchovým" známkám Rastafariánů, jejichž hlavní poselství i síla víry jsou však především v jejich srdcích, ne na hlavě či bradě...

Pavel Josefovič Hejátko