Rastafarianismus a reinkarnace
Jednou z věcí, která k rastafarianismu nerozlučně také patří je i reinkarnace. U kořenů této filozofie, leží pradávná víra Rastafariánů, stejně, jako i mnoha afrických kmenových náboženství v nesmrtelnost. Rastové tvrdí, co již jednou bylo - znovu bude, pokračuje dál. Nic není náhodné... Každý rastaman, jež je na konci svého života by měl začít přemýšlet o svých "přičinech", které za svého života tomu, či onomu způsobil a měl by se snažit je napravit. Když již ne přímo na tom dotyčném, kterého se to týká, tak alespoň pomoci někomu, kdo to potřebuje - to jako satisfakci. Rastafariánská doktrína reinkarnace, vychází z myšlenky, že duše člověka je nezávislá na těle a tak i po smrti člověka, stejně tak jako i za jeho života - je samostatná. Také se v ní udává, že nejen člověk, ale i zvíře jsou v tomto bodě spolu - zajedno. Známý řecký historik Herodes, vypočítal již kdysi dávno, že podle starých Egypťanů, byl cyklus "životnosti" jedné duše zhruba 3000 let. V tento fakt věří, stejně, jako mnoha afrických kultů i Rastafariáni - většina se jich z toho důvodu smrti, jako takové - nebojí. Staří afričtí malíři často znázorňovali na skalních malbách lidské duše, vracející se na zem, třeba i ve zvířecí podobě. Oficiálním patronem jim pak ve starém Egyptě byl z mnoha dokumentů známý bůh - Osyrys. Například Pythagoras, kromě své učebnicově známé věty tvrdil, že duše po smrti člověka nemusí ihned vstoupit, do těla člověka nového, ale může čekat na "vhodného" nositele a to i několik století... Věčnost(nesmrtelnost) duše, byla jednou z prvních přijatých pravd, kterou za svoji uznala i Etiopská koptská sionská církev. Podle ní se proto její stoupenci po své smrti nenechávají za žádnou cenu zpopelňovat, protože by tím byl celý cyklus věčného života - narušen. Pohřeb jejích členů, stejně, jako i u Rastafariánů není klasickým pohřbem, jež známe z našich končin. Je víceméně vzpomínkou, ale ne sentimentálně ubrečenou na dotyčného, připomenutí jeho záslužných životních osudů a víra v jeho návrat v novém "neobnošeném" a leckdy ještě i nenarozeném člověku. Rastové se tak v této teorii vzdáleně přibližují např. hinduismu, či budhismu, samozřejmě se svými specifickými detaily a vlastnostmi. Jedním z těchto specifik je i víra v nesmrtelnost JAHa - Haile Selassieho Rase Tafariho, jež sice zemřel, ale zároveň nikdy nezemřel, protože JAH, prostě ani zemřit - nemůže. Protože, on je černý Kristus, který po své smrti vstal z mrtvých, aby se mohl vrátit pro své vyvolené a mohl jim tak pomoci odjet na Sion - do Etiopie. Podle starých etiopských svitků se tak již stalo 71 krát(od roku 342 n.l.), kdy jeho Veličenstvo zemřelo a opět se narodilo v podobě nového boha. Mimo to se v nich také praví, že Selassie byl totožný s lidmi, jako byl: Kristus, Šalamoun, Král David, Mojžíš, Svatý Josef i Aron a všichni tito svatí tak byla jedna a tatáž osoba. Bůh - člověk je tak vtělený do mnoha podob a může se tak narodit prakticky v komkoliv. Vůdčí členové mnoha rasta komun se proto snaží najít vždy po úmrtí Krále králů - jeho následovníka, vtělení, v němž se zrodí duše nového boha - člověka - rastamana. Není tajemstvím, že vždy po 6 letech zasedá na vrcholcích Jamajky v osadě sv. Kateřiny konsil komuny - Dvanáct kmenů Judy (nejvýznamnější rasta komuna na světě), který vybírá ony vyvolené, stejně, jako i jejich hledače. Ti musejí být něco jako neomylní, protože právě na jejich bedrech leží ona zodpovědnost za budoucnost, ostatních řadových rastamanů. Dále se také vybírají zhruba 2-3 nejcharizmatičtější a nejosobitější rastové, kteří v následujícím desetiletí šíří rastafarianismus po celém světě a představují tak na veřejnosti viditelné persony tohoto hnutí. Zatím nejpovedenějšími v historii rastafarianismu byli v tomto směru bez diskuse - Bob Marley a Peter Tosh. Nevybírá se vždy jen jeden, z důvodů jeho případného úmrtí, aby jej tak mohl ten další zastoupit - převzít "žezlo". V etiopském nářečí se tento vyvolený jmenuje - magara. Je to člověk, který se stoprocentně odevzdá životu svého etnika a žije jím, více než-li životem vlastním. V případě nějakého většího proslavení pak polovinu peněz odevzdává(dobrovolně a rád!!!) na religiozní potřeby a podporuje nejchudší z bratří. Nic tak není podstatnějšího, věrnějšího a pravdivějšího, než RASTA. Je to přírodní výběr, kdy "silnější" získává prostředky na to, aby chránil a pomohl přežít slabším, svého rodu, druhu. Právě proto - rastaman, don' t die - rastaman live up!!!
Pavel Josefovič Hejátko