Rastafarianismus jako myšlenka včerejška i zítřka (1.)


Celosvětově je dnes rastafarianismus uznávaným filozoficko- náboženským směrem, jež se těší, stále se zvětšující oblibě. Tento trend je největší měrou patrný od začátku 80 let, konkrétně od smrti jednoho z nejcharizmatičtějších , barda rasta people Boba Marleyho. Ten zemřel v květnu 1981 na rakovinu mozku a plic, přičemž jeho metastázi byly patrné i na páteři, což je konečná fáze té nejhrubší rakoviny. O 6 let jej následoval ve svém bytě zastřelený druhý, mnohými opomíjený Peter Tosh, bývalý Marleyho přítel a spoluhráč ranných Wailers. Jak jsem již trochu natuknul, hlavní prvky rastafarianismu jsou zhruba tyto: hudba, ganja a Jah (Mojžíš). Vezmu to tedy popořádku a řekněme, že tedy první rozeberu hudbu. To, však v žádném případě neznamená, že je rozhodující, či dílčí. Je to zkrátka jedna ze složek a nějaké pořadí nelze takto určit. Hudba, zvaná reggae, vznikla na Jamajce zhruba na konci 40 let a to ze stylů zvaných ska a rock steady. Primárním prvkem je v ní důraz na basovou linku a bicí systém, jež tvoří stavební kámen reggae hraného právě třeba Marleyem, Toshem, Bunny Wailerem, Burning Spearem a dalšími. Jednou z prvních reggae skladeb byla Freedom, pojednávající o strádání chudého lidu v nesvobodném, zkorumpovaném světě, v Babylonu. Její zpěvák , rastaman Norman Grant si však díky ní vysloužil skoro desetiletý zákaz veřejné produkce. Reggae je hudbou pracujícího lidu, ale těch nejchudších sociálních vrstev, je hudbou gheta. Rastafariáni si jej vzali za své a obohatili jej sociálně- politickými texty a taktéž biblickou tématikou s apelem na některé z Žalmů, především z kapitol o pádu Babylonu. Je však dvojího druhu: reggae modern, prezentované výše jmenovanými a takzvané true reggae, jež hrají Nyabinghi rastafariáni v horách na Jamajce. To druhé jmenované je bubnováni na bonga, bez využití čehokoliv, co by potřebovalo k fungování elektřinu se zpěvy starých rastafariánských legend. Dnes je reggae vyvinuto na úroven samplů a fůzí se styly, jako dub, jungle aj. Taktéž rasta texty již nejsou až tak směrodatné, naštěstí se ale najdou vždy nějací pokračovatelé rasta reggae ze 70 tých a 80 tých let. V současnosti jsou to nejvíce potomci již výše jmenovaných old rastamanů, mladý Marley, Tosh...

Druhým atributem,je k sakrálním i každodenním účelům používaná svatá rostlina ganja. Ta představuje v životě řadového rastamana komunikaci s Jahem (Mojžíšem) a virtuální realitu návratu do svaté země Etiopie, to jako nejvíce. Samozřejmě je taktéž používána v jídelníčku, ošacení, při léčbě takřka čehokkoliv, jelikož ji používají i rastafariánští šamané zvaní Obeah nebo také Myalman. Jak se vlastně v životě rastamanů tato rostlina objevila? V Negro Bibli (hlavní rasta kniha), se praví I zjevil se Bůh v podobě keře se sedmicípími listy Jahovi(Mojžíši) a pravil- zasej semena ze mě, at zelenají se květenou hory,lesy i louky... To je jen jedna z mnoha narážek k používaní této rostliny, jež se nejen v této knize vyskytuje a umožnuje tak rastamanům potvrzení myšlenky, že ganja je dar od Boha. Pravdou taktéž zůstává, že i sám Bůh, prezentovaný Haile Selassie Ras Tafari Makonnenem I, jakožto naplněním Garveyho proroctví o přiházejícím africkém královi králů,měl kladný vztah ke konopí,protože při jeho iniciaci založení organizace zvané Společenství africké jednoty(1966), navrhoval její pěstění africkými zeměmi z hlediska ekonomické vzpruhy. Tato organizace přečkala i Selassieho úmrtí(1975) a dodnes funguje s centrem v Addis Abebě. Selassie ji zakládal s geniální myšlenkou vytvoření jednotného Afrického Království s důrazem na ekonomickou, sociální a politickou jednotu, která by dokázala tento kontinent suverénně zařadit po bok těch ostatních. Bohužel nedokázal přesvědčit o těchto pokrokových myšlenkách všechny africké země a to je jeden z důvodů, proč je dnes Afrika , díky své nejednotnosti tou nejslabší, co se kvalit života člověka týče. Také v knize Zjevení se praví a jeho listí (stromoví života), má léčivou moc pro všechny národy... Dodnes je prvořadým cílem takřka všech rastafariánských komun boj s vládami svých zemí za legalizaci ganji, minimálně právě pro sakrální účely stoupenců tohoto hnutí. Nejcenějšími varietami na Jamajace jsou Jamaican Sinsemilla a Landscraft. Klasická etiopská vlaječka(červená, žlutá, zelená) s listem ganji uprostřed, zdobí nyní nejednu vlaječku rasta komuny. Třetím důležitým prvkem v životě rastamana je Jah Mojžíš. Tím je, byl a bude Marcus Garvey (1887-1940), jamajský sociální reformátor založivší ve 20 tých letech společnost pro vzdělávání černochů. Byl černošským nacionalistou podporujícím myšlenky panafrikanismu, či-li repatriaci otroků zpět do kolébky civilizace Etiopie. Garvey také v roce 1924 prorokuje onu dnes již legendární větu I hledme ku Africe, kde bude za 6 let korunován spasitel, jež bude tím králem, navrátivším své obyvatele do svých rodných zemí... Korunovace Haile Selassieho etiopského krále v roce 1930, bylo jen naplněním tohoto proroctví. Ten v roce 1936 oficiálně k nelibosti šlechty své země ruší otroctví, zakládá povinný(byt jen čtyřletý) školský systém a prosazuje ekonomickou, sociální i politickou reformu braní od toho, kdo dává. Jeho návštěva na Jamajce v roce 1965 byla překvapení, především, pro něj samého. Na letišti jej totiž očekával statisícový řvoucí dav rastamanů a jeho slzy tekoucí po tváři, při vystupování z letadla byly jen dalším potvrzením jeho božství, protože i Kristus, spatřivší své následovníky plakal...V této toliko chaotické době se rastafariáni rozdělují na tzv. Lockheads, Beardsmens a Baldheads. Rozdílnosti jsou u nich v nošení rastů(dreadů), vousů atd... Dále hovoříme o tzv. Niyabinghi rastafarians, což jsou poustevníci žijící v jamajských horách a tzv. Rooties, kteří žijí v příměstských ghetech ve slumech, což jsou boudy z plechu, do nichž zatéká, živící se prodejem ganji turistům. Další podskupinou jsou tzv. Roadies putující po celém světě a šířící tak rastafarianismus prostřednictvím sebe sama. Ti se živí příležitostnými pracemi a žebrotou. Když jsem si nedávno psal se svým rasta bratrem z Nového Zélandu: Ras Adamem hovořili jsme o údajném odhadu 650 000 stoupenců tohoto hnutí po celém světě osobně tomuto číslu nevěřím a považuji jej za víceméně úsměvné, každopádně je zapotřebí odlišit lidi žijící rasta stylem života od sympatizantů tohoto společenství. Rastafarianismus 21. století je rastafarianismem organizovaně neorganizovaným, nicméně komuny s názvy jako Dvanáct kmenů Judy a Rastafari children a mnohé další existují, každopádně je jejich členství fakticky nepodložitelným. Vět a slov k této víře bych dokázal napsat ještě tisíce a dle mejlů od vás mně chodících s otázkami právě k tomuto tématu, chci věřit, že ještě v budoucnu se k tomu vrátím ted se jen rozloučím rasta pozdravem navždy živý, navždy věrný, navždy pravdivý!!!


Rastafarianismus jako myšlenka včerejška i zítřka (2.)


Díky Vašim ohlasům a mejlům jsem se rozhodl k něčemu, čemu bych ještě před čtrnácti dny nevěřil a to, k napsání druhého dílu mého článku o Rastafarianismu. Ani v nejmenším jsem totiž netušil, že to bude zatím můj nejůspěšnější článek, co se ohlasů na něj týče... Tak tedy, v dnešním, řekněme tedy, druhém díle budu rozebírat především historii vývoje hnutí na Jamajce, dále pak osobnost JAHa Haile Selassie Ras Tafariho a v neposlední řadě také největšího z rastamanů Boba Marleyho. Jak jsem již nejednou naznačil kořeny kultu sahají do 20 tých a 30 tých let minulého století, kdy Mesiáš Rastafarianismu Marcus Garvey založil na Jamajce organizaci s názvem Univerzální společnost, pro vzdělávání černochů. Tato společnost měla za cíl především šířit myšlenky rasové hrdosti, panafrikanismu(vrácení se černochů do rodné Afriky), černošského nacionalismu a to prostřednictvím vzdělání těch nejchudších vrstev obyvatelstva lidí z ghetta a obyvatel slumů. To vše s přispěním náboženské doktríny, kterou formoval Roger A. Rogers v tzv. Holy Piby(též Negro Bible-Bible černého muže).Samozřejmě, a to je dosti podstatné, právě z hlediska přístupnosti této sociální vrstvě obyvatelstva, to vše probíhalo zdarma. Nic z toho, ale neprobíhalo, tak snadno, jak hezky se o tom píše. Kniha, o které píši, a kterou Rogers sestavil v rozmezí let 1913-1917, se totiž ihned po jejím napsání ztratila, aby se o pár měsíců později, zhruba kolem roku 1919 objevila v Jižní Africe, poté v Panamě a v zápětí pět na Jamajce. V Jižní Africe došlo při nalezení její tajné verze k založení první církve, vycházející z jejího poselství, a to Afro- athlikánské konstruktivní církve(AACC). Jejími členy byli především lidé procitnuvší z nedostatků křestanství a to opět z chudinských, předměstských čtvrtí. Po onom opětovném objevení se na Jamajce kolem roku 1921, byla založena odnož AACC, s názvem Hamatická církev.Protože se ovšem tyto myšlenky zhledaly s velkým odporem, především fundamentalistů a konvenčních křestanských církví, uchýlili se první vypravěči(šiřitelé) Holy Piby na farnost Sv. Tomáše na jihu Jamajky. V tomto okamžiku se dá hovořit o prvním semínku Rastafarianismu a jeho kořenech. Ještě bych rád zmínil člověka, průkopníka, který za své názory byl odsunut do blázince, aby zde o pár let zemřel v zapomění. Jmenoval se Alexander Bedward a byl to jamajský bylinkář a léčitel. To byl, alespon, dle dochovaných materiálů, absolutně první člověk, jež vyslovil tezi o návratu otroků, zpět do svých rodných zemí. Prováděl též procesy( ve městě Spanish Town) očekávání(přičemž on vyřknul onen den) dne vládnutí černého muže. Zabýval se též různými okultními praktikami spojenými s černošským etnomysticismem. Pro své netradiční postupy a názory byl v roce 1922 zavřen do blázince, kde v roce 1933 umírá. První rastafariánští učenci poukazovali na skutečnost, že za vlády prvních papežů došlo ke zkreslení Amharské bible, právě ve prospěch bílého muže, a to tak, že z boha i jeho andělů nadělali bělochy, avšak ve skutečnosti se jednalo o černochy. Mezi těmi, kdo na farnosti Sv. Tomáše studovali Holy Piby, byl také muž jménem F.B. Pettersburgh, který tajnému bratrstvu předal v roce 1923 tajný dokument zvaný Královský pergamen černošské svrchovanosti. Právě v tomto dokumentu se poprvé hovořilo o zrození nové etiopské říše, řízené charismatickou černou bytostí (Selassie). O rok později oficiálně M. Garvey prorokuje ono slavné I hledme ku Africe...Něco k osudu Garveyho v těchto letech. Vzhledem k tomu, že se mu na Jamajce kolem roku 1920 nedaří, tak, jak by si představoval, odjíždí hlásat o repatriaci černochů, do Ameriky. Tam je nakonec v roce 1922 zatčen a do roku 1927 vězněn. Poté je na omilostnění prezidenta Atlanty Coolidge deportován přes Panamu, zpět na Jamajku.Byl obviněn z protibělošské propagandy a z náboženské nesnášenlivosti. Tak byl Garvey, dříve než se vrátil domů, vylíčen, jako zlotřilý kramář a úchylkář nejzavrženíhodnějšího ražení. V roce 1928 řeční v londýnském Royal Albert Hall, k téměř k prázdnému hledišti.Milovaná Jamajka se k němu chová naprosto macešsky a tak se fyzicky zchátralý usazuje kolem roku 1935 v Anglii. Být vůdcem, znamená mnohé- i bolest, krev a smrt.., píše si do deníku v této době. V roce 1940 končí jeho životní cesta a to paradoxně, obklopen bílími, takřka v osamocení na britské půdě. V jeho rodné zemi zatím pomalu, ale jistě zapouští své pevné kořeny víra Rastafariánů, nejprve, jako hnutí venkovských squatterů s náboženským podtextem. Leonard P. Howell, jeden z čelních rastů té doby, prohlašuje Ten muž v Anglii(myslí Jiřího 5), není náš král! Držte si svoji půdu, ale daně neplatte, protože náš Král králů, byl právě korunován v Etiopii, a jemu patří všechny pocty...K prvním vůdcům Rastamanů patřili též, kromě výše jmenovaného: Claudius Henry, Paul Erwington, Altamont Reed, Vernal Davis. Tito proroci vytvořili celý seznam hygienických a stravovacích návyků, jež měly novou církev doplnit. Jen tak, pro zajímavost, co se týče rastů(dreadů), bylo citováno svaté nařízení z Holy Piby, kapitola Levitica 21.5: ... A je jim zapovězeno choditi s lysou hlavou, umývati vlasy své, holiti vousy své a jakkkoliv řezati do těla svého.... Tak se na hlavách věřících začaly vytvářet dlouhé provazovité lokny zcuchané do různých tlouštěk i tvarů.To, že se to bezvěrcům nelíbilo, bylo jen potvrzením správnosti očekávaného cíle, pročeš ... oni zavrhováni budou, za svůj vzhled i život, však nebe,nikdy- nezapomene na ně...List Jákobovi kap.11 verš 5. Nebo taktéž ... Až synové Země mouřenínské potáhnou na Babylon, sionští mudrci, včas, zastanou se jich... Rastové v této době také museli čelit obvinění, že nenávidí bílé a jsou proti nim opak byl pravdou Smrt černým a bílým otrokářům, znělo jedno z jejich hesel... Kolem roku 1940 vznikají první ratafariánské komuny, jako např. ta na farnosti Sv. Kateřina, zvaná Pinnacle. Zde žije od 100-1600 rastamanů, kteří soběstačně vytvářejí, svůj vlastní, na ničem nezávislý svět. Komuny jsou různými policejními zásahy rozehnávány, však po zavření jejích členů do kriminálů dochází k absurdní situaci rastafarianismus se totiž mezi obyvateli lapáků nezvykle dobře šíří a tak po pár letech je množství rastamanů pětinásobné!!! V 60 tých a 70 tých letech se prostřednictvím jamajských rádií šíří mezi slušně široké masy lidí reggae, které s vírou seznamuje hlavně novou generaci- mladých, ze středních vrstev. Rastafarianismu se tak dostává úcty u básníků, malířů, zpěváků, spisovatelů, sochařů i politiků ghett...K Bohu Rastafariánů snad jen několik méně známých faktů. Předně: Selassie se narodil, jako 225 potomek krále Šalamouna a královny ze Sáby. Již v kolébce byl nazván lvem z kmene Judova. Narodil se v roce 1892, třiadvacátého července, v den, kdy byla největší bouřka za posledních 6 let v Etiopii, přesně, podle proroctví, předních etioptských věštců. Přesně podle proroctví v Izaiášovi 9.6.: Nebot dítě narodí se nám, syn nám jest dán, i bude knížectví na rameni jeho a nazváno bude jméno jeho: Předivný Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje...V době, kdy se narodil, vládl v zemi jeho bratranec Menelik II, který jako první, začal v Etiopii prosazovat různé politické reformy. Malému princi Selassiemu bylo dáno prvotřídní vychování a vzdělání. Byli povoláni přední učenci, zvláště z Etioptské sionské koptské ortodoxní církve, aby jej naučili všemu, co je pro budoucího krále zapotřebí. Již, jako u malého se tradují první zkazky o jeho, řekněme netradičnosti. Tak například, malý Selassie si vždy(a bylo tomu tak i po jeho celý život), rozuměl více se zvířaty než s lidmi. Dokonce s nimi i rozmlouval v různých okamžicích své nesvobody, či žalu. Později měl v paláci i několik NEOCHOČENÝCH lvů, kterých se všichni jeho služební báli, jen Selassiemu nikdy, žádný z nich neublížil... Dále, až s podivnou přesností dokázal rozmlouvat o životě Šalamouna, a to o věcech, které byly sepsány jen v přísně utajených svitcích Etioptského teokratického řádu a o kterých věděla, jen malá hrstka vyvolených k těm malý Selassie, mohl asi těžko patřit. Když se jej jednoho dne jeden z kněží zeptal, odkud tyto informace má, Selassie se k němu naklonil a něco mu zašeptal do ucha kněží, dle přítomných smrtelně zblednul v obličeji a urychleně opustil královský palác nikdy víc jej již nikdo neviděl... V roce 1930 byl korunován na Krále králů. Ihned po zvolení začal pokračovat v reformách zavedených již Menelikem ll, nicméně ty musel v roce 1935 opustit, protože do Etiopie vtrhla italská(Mussoliniho) vojska. V roce 1936 odchází mladý Selassie do Velké Británie do exilu. V něm však nezahálí a organizuje zahraniční odboj. V roce 1940 vyhlašuje Itálie Churchillovi válku a tak v tom již není sám. Ještě v roce 1936 prorokuje mladý Král v Ženevě na kongresu Ligy národů Bůh i historie lidstva si bude pamatovat vaše rozhodnutí! Dnes jde o nás, zítra jste na řadě vy! Řekl jim doslova na odmítavé stanovisko Etiopii vojenskou intervencí pomoci, dnes již jistě vědí, že měl pravdu... Na začátku roku 1941 se dostává do Chartúmu, kde v sůdánské poušti začne shromaždovat své vlastní vojsko. S tím v květnu téhož roku vítězně vstupuje do Addis Abeby(Etiopie). V roce 1936 ruší oficiálně otroctví. V roce 1955 deklaruje ústavou, všeobecné volební právo, pro všechny soc. vrstvy a dokonce i pro ženy, jakožto PRVNÍ africká země!!! Čelí několika bezvýznamným převratům, které bezůhonně přežije, ale v roce 1973 přichází obrovské sucho, v jehož důsledku umírá na 100 000 lidí(kde je kapitalistická pomoc?!?!?). V roce 1974 je rolnickou osvobozeneckou armádou násilně svržen a uvězněn. Je nastolena prozatimní vojenská vláda. V roce 1977 se vlády ujímá marxista Mengistu Haile Mariam, ale to je již jiná kapitola... Selassie umírá na samotce 27.8. 1975. Hodiny odbíjejí právě sedmou hodinu ranní, když plačící sluha stojí u pelesti mrtvého krále. Ještě se stačí provézt pitva, při které evropští lékaři objevují mimo jiné stigmata na rukou i nohou a tělo Lva z Judeje se ztrácí... Na tvářích rastafariánů se objevuje vševědoucný úsměv Nemůžete pohřbít Jaha!!! Co se týče nejvýznamnějšího rastamana všech dob Boba Marleyho, tak opět jen pár méně známých skutečností. Byl to malý velký muž. I když měřil jen 173 cm byl ještě za doby žití v ghettu označen za Tuff gonga, což v pouličním slangu znamená něco jako kurva tvrdá pěst. Prohlašoval o sobě, že se narodil v Africe, přitom jeho matka jasně potvrdila jeho jamajský původ. Byl a dodnes je obhalen mnoha nejastnostmi a záhadami, právě proto je možná také tak obdivovaný. Ganju kouřil od rána do dlouhé noci, skoro ranních hodin, a vždy si při tom předčítal z Negro Bible. Miloval hlavně kapitoly o Apokalypse a pádu Babylonu, asi věděl proč... Podle jasně dochovaných svědectví měl i, stejně jako Selassie věštecké schopnosti. Tak třeba, písen Ambush in the night (Přepadení v noci), popisuje 3 dny před svým opravdovým přepadením, kdy jen o vlásek uniká smrtící kulce (schytá to do ramene), jak to všechno proběhne. Nebo v 33 letech říká své ženě Čekají mě necelé 4 roky života, které se ponesou v duchu utrpení, pro mne i pro všechny mé bližní... Nejvíce,to ale byl rastaman, který dokázal povstat z popela chudinského ghetta v předměstí Kingstonu, jako bájný pták Phénix a pomocí reggae finančně zabezpečit plno svých bratří. Později, když měl vlastní vilu, auto, zahradu, měl stále vyhrazené konto, z něhož dával peníze, kdejakému žebrákovi, rastamnovi, tulákovi, které potkával na svých nekonečných nočních toulkách mezi slumy. I jako hodně slavná figura nezapomínal na to, z čeho vzešel. Právoplatným rastamanem se stává v roce 1971, kdy jej jeho žena, v té době, již přesvědčená rastafariánka- Rita Marleyová, zavede za předním rastamanem 70 tých let Mortimerem Plannem, jež Marleyho zasvěcuje postupně do všech potřebných ingrediencí. M.Planno, je také ten muž, který v roce 1966 vítá, jako zástupce Teokratického řádu Rastafariánů, ještě se sto tisícovým davem ostatních rastamanů, plačícího Haile Selassieho, který jen těžko chápe, co, že se to venku děje. Marley tráví v této době s Plannem celé dny, ten jej vodí na tajná svatá místa Rastafariánů ani na mapách Jamajky neoznačená vysoko v kopcích v horách. Marley pomalu ve svých textech ustupuje od zamilovaných tématů a nahrazuje je rastafariánskou doktrínou. V roce 1981 dostává jedno z nejvyšších ocenění své země, a to Řád za zásluhy v oblasti rozvoje národni kultury. Jeho smrt 11.5. 1981 je celonárodním dnem smutku. V bronzové rakvi leží jeho vyhublé tělo, vedle sebe má svoji odřenou kytaru Gibson a v rukou na těle, otevřenou Negro Bibli na žalmu 23. ... I vystoupilo jeho tělo do nebeských výšin, kde navždy bude tančiti v objetí rastafariánského lidu.... A tak drahý Bobe, tento článek je mým darem, k tvým nedožitým 56 narozeninám.Jednou se spolu určitě setkáme v Elisejských polích...

                     

 

                                                  Rastafarianismus jako myšlenka včerejška i zítřka (3.)

 

Když jsem již tuto diskusi rozjel, tak ji dovedu k nějakému ucelenému konci. V minulých dvou dílech jsem se věnoval převážně minulosti Rastafarianismu(nebo Rastafariánství, jak říká můj rasta přítel Dj Kaya), hlavním osobnostem hnutí, ale osobnostem všeobecně i laicky více, či méně známým v souvislosti s Rasta kultem a dnes své pojednání zakončím současností Rastafarianismu a osobností méně známou, nicméně, ne nepodstatnou v historii této filozofie. Dnes působí na Jamajce a v zemích kompatibilních se stoupenci víry zhruba tyto nejznámější rasta komuny: Řád Nyabingiů, Dvanáct kmenů Judy, Svatá theokracie, Etioptský svaz spásy, Asociace rastafariánského hnutí, Etioptský národní kongres, Rastafariánská Melchizedekova ortodoxní církev, Jamajské rastafariánské sdružení pro repatriaci, Theokratická kongregace rastafariánů... To jsou zhruba ty nejvýraznější a nejvlivnější, co se nějakého oficiálního fungování týče. Paradox spočívá převážně v tom, že, zatímco otcové i dědové dnešních rastamanů, byli těžce stíháni a persekuováni, jejich synové a vnuci dnes ovlivnují i politické strany nejen Jamajky a vytvářejí určité, řekněme, lobistické klima ve stranách, jako např. JLP(Jamajská strana práce) nebo PNP(Národní lidová strana Jamajky), což je jamajská obdoba našich lidovců. No, a to lobby se samozřejmě týká převážně legalizace ganji zprvu pro stoupence Rastafarianismu, později po upuštění otěže i pro řadové Jamajčany-kuřáky. To, ovšem neznamená, že jsou Rastafariáni devadesátých let nějak zvýhodnováni nebo tolerováni, ne, stále jsou zavíráni a mláceni a to i na veřejnosti jen jsou jakoby naoko, díky své světové popularitě něco jako přehlíženi ve většině. Na druhou stranu právě díky oné popularitě, došlo k tomu, že, první, co po vystoupení z letadla na kingstonském letišti spatříte, je, stánek s rasta motivy na takřka všem, co můžete nosit, z čeho můžete kouřit, jíst, pít atd...Ona popularita však nese a nesla i stinné stránky života. Ted něco trochu z politiky, k osvětlení. Na začátku osmdesátých let se do prezidentského křesla v USA dostává zrůda jménem Ronald Wilson Reagan. Staří Rastové v té době svolávají konsil na kterém se scházejí přední věštci a mudrci hnutí a spočítávají osobní číslo Reagana, jako číslo Antikristovo, jako číslo šelmy Ronald(6) Wilson(6) Reagan(6). Je pochopitelné, že tento člověk nám přinese mnohé problémy pravdivě se shodují... Netrvá dlouho a nad Karibikem se začínají stahovat mračna. Netýká se to jen Jamajky, jde i o Trinidad, Tobago, Grenadu všechno země se silným rasta vlivem. To však není hlavní jádro Reaganova problému, tedy alespon ne zatím... Jde o to, že Reagan byl znepokojen sílícími vlivy prokubánské a nikaragujské revoluce na jamajskou vládu, ale hlavně na Grenadu, kde její premiér Maurice Bishop sestavuje v roce 1979, prokubánsky orientovanou vládu. To totiž znamenalo, že do té doby antikomunisticky orientovaný Karibik se začal otáčet doleva a neschopní politici, spojenými státy podporovaní, byli postupně sesazováni a nahrazováni politiky z lidu, kteří začínali s reformami, se kterými nemohlo USA souhlasit. Spojené státy totiž braly a dodnes berou tuto oblast, jako své nepsané kolonie s levnou(a hlavně hloupou, nebouřící se) pracovní silou a zásobárnou surovin a přírodních materiálů. Komunistický režim by znamenal určitou formu vzdělání, právě nejchudších vrstev obyvatelstva, taktéž podporu tehdy ještě SSSR a tím nezájem o spolupráci a levné obchodování s USA. Pro Reagana by to v praxi poté znamenalo ztrátu několika miliard dolarů za ušlé investice a to si nemohl nechat líbit. Řešení našel(jak jinak) ve vojenské operaci s názvem Námořní plavba 81-82, kdy pod vedením kapitána McKenzieho rozmístil během srpna až října 81 na 120 000 vojáků v oblasti Karibiku, tisíce letadel a 240 válečných lodí z arzenálů vlastních i z arzenálů 13 spřátelených národů(to, jako pro pojistku!). Součástí manévrů byla smyšlená invaze na ostrov ne nepodobný Grenadě(jaká souhra náhod, že?), kde měly sídlit antidemokratické revoluční živly. Na tuto fiktivní operaci, která stála americké danové poplatníky něco kolem 370 000 000milionů dolarů byl použit portorický ostrůvek s názvem Vieques. Vzhledem však k tomu, že v této době taktéž sílí jiné protikapitalistické živly, nyní opět na Jamajce, a to samozřejmě Rastafariáni, je FBI zaůkolována, aby vytvořila složku s krycím jménem RASTA(jak výstižné!!!), ovšemže s nálepkou top secret(přísně tajné) a celé hnutí je sledováno s paranoidními představami typu McCarthismu. Sledování probíhá v letech 1981-1986, kdy je na chvíli přerušeno, aby opět v roce 1990 mohlo pokračovat do dnešních dnů. Jedná se převážně o strach z legalizace a propagace ganji a také z mocenského vzestupu ghetta.V letech 1992-1998 vynaloží Clintonova vláda 7,8 milionů dolarů na podporu boje jamajské vlády s dětmi ghetta(Rastafariány), proti obchodu s marihuanou, protože Rastové ničí Babylon(hlavně USA) tím, že jsou největšími dodavateli konopí právě do USA. Navíc mladí Amíci jim můžou utrhat ruce, když je jamajská ganja ten nejkvalitnější outdoor, na domácím trhu, a to je taktéž nejdražší!!! Toliko asi k tomuto. Po smrti B.Marleyho přejímá žezlo rasta a reggae krále, do té doby druhý nejvýznamnější rastaman, Marleyho někdy přítel, někdy nepřítel, ale hlavně spoluhráč z Wailers v letech 1962-1974 Peter Tosh. Ten natáčí v letech 1976-1981 pět solových alb, dvě pro Columbia records(Legalize it, Equal Rights) a tři pro Rolling Stones records(Bush doctor, Mystic man, Wanted:Dread a Alive), všechna velice úspěšná a kvalitní(mám je a fakt bomba!) Snad úplně nejlepší, ale zároven i nejslavnější z této doby je hned to první s názvem Legalize it, natočené v roce 1976 a otevřeně apelující na legalizaci ganji- celosvětově! Ta firma Rolling Stones records je firma, založená členy Rolling Stones, kteří obdivně vzhlíželi, právě k Toshovi, ale i Marleymu i jiným rastům a Toshovi vydali jeho 3 alba. Keith Richads(kytarista R.S.) dokonce pronajal Toshovi svou jamajskou vilu, ale díky tomu se spolu dostali později do konfliktu, a to velmi komickému podotýkám. Jednoho dne si totiž Keith usmyslel, že se na Jamajku vypraví a že zde stráví pár příjemných konopných chvilek. Zavolal tedy Toshovi a ten rozhovor vypadal asi následovně(dle dochovaných záznamů) Keith: Jedu do svýho baráku, potřebuju ho celej pro sebe! Tosh: Jesi se tady ukážeš, zastřelím tě, jako psa! Keith: To by sis měl vyzkoušet, jesi s tou věcí umíš vůbec zacházet, abys ji pak nedržel za špatněj konec, za hodinku jsem tam!!! Co se poté odehrálo vědí jen ty dva, faktem však zůstává, že se Tosh od té doby na Rolling Stones records ani neukázal a nikdy mu už u nich žádná deska nevyšla. Jak Tosh, tak Marley byli častými(a to i v době, kdy už byli slavní!!!) terči policajtů za své veřejné kouření ganji na veřejnosti a tak se běžně stávalo, že Tosh vycházející z místního lokálu se spliffem(ručně umotaný kornout bez filtru) byl sražen k zemi a skopán tak, že pak nemohl měsíc chodit, nebo Marley stojící na rohu svého domu a hovořící s jedním z rastamanů, chycen a kroucen s rukou tak, že mu byla nadvakrát zlomena apod. Toshovo album Mama Africa, vycházející v roce 1983, obsahující i písen Peace Treaty, v níž Peter poukazuje na to, že už v roce 1978 říkal, že se jamajská vláda podřídí, bylo taktéž velice kladně přijato, jak kritikou, tak fanoušky. Poté o něm až do začátku roku 1987 není ani vidu, ani slechu. Jamajská rádia jeho skladby skoro nehrají a přátelé z řad muzikantů dělají, jako když neexistuje. Na začátku onoho osudného roku 1987 se objevuje na nejprestižnějším reggae festivalu na světě(který v té době slaví desetiletí na prvním vystupoval ještě B.Marley) na Jamajce - REGGAE SUNSPASH, aby v červenci téhož roku natočil své poslední album No nuclear war. V jeho vile se schází rádoby kamarádi, ale hlavně jde o povaleče z ghetta, kteří se jak pijavice přiživují na každém bratru, uniknuvším architektuře slumů, však své minulosti nikoliv a vyjídají a vypijejí na mejdanech ledničky svých hostitelů do prázdna. Mezitím Toshovi vila několikrát vyhoří, protože, stějně jako to dělal i Marley, často raději spí na pláži u moře, než aby do rána klábosil o ničem a pak nevyspalý bloudil Kingstonem. 11.9. 1987 se vrací po patnácti letech z lapáku bývalý Toshův přítel Leppo, který si odseděl trest za tři násilná přepadení bank. Klepá u Toshových vrat, protože čeká, že ten se o něj postará, vždyt je ted přece slavný a navíc, živí jiné, proč by nemohl jeho. Tosh jej pustí dál a zhruba po tříhodinové hádce dochází k dost krvavé přestřelce, při níž je Tosh, ale i pár jeho spolubydlících zastřelen. Vrah DennisLeppo Lobban, poté utíká před zákonem, aby se 17.9. vzdal, po televizním odvysílání jeho podobizny úřadům a šel znovu, tam, kam patří. Dne 25.9. 1987 je tělo Petera Toshe (který měl v ghettu přezdívku Neůstupný), vystaveno v kingstonské Národní aréně, kam se s ním přichází rozloučit 12 000 truchlících fanoušků. Je oblečen do své oblíbené khaki uniformy( v níž chodil celý život) a částečně zahalen bílým rouchem. Na hlavě má rasty schované v etioptské rasta čapce. Vedle těla leží jeho dřevěná hůlka, kterou údajně dostal od samotného Selassieho, při jeho návštěvě v šestašedesátém na Jamajce. Pohřební ceremoniál se prodlužuje o 4 hodiny, protože někteří z fanoušků nechtějí dobrovolně od katafalku s rakví odejít a tak celou frontu, zdržují. Stejně, jako při pohřbu B.Marleyho visí nad rakví nápis v amharštině : JAH LIVES!!!

Pavel Josefovič Hejátko